Jak jsi na tom?

Ahoj lásko ♥︎

Dnes k tobě promluvím maličko jinak... žádné vzdělávací video tě nečeká 🙂

Jsme spolu už mnoho týdnů. Nakousla jsem spoustu témat, dala ti příležitost najít své ženské výzvy.

Je ti ale jasné, že sem videa nedávám jen proto, abych měla co dělat 😁, ale proto, aby

TY SES ve svém partnerství POSUNULA tam, kde chceš být.

Jediné, co mě teď zajímá, je, zda se tak děje.

Zda se posouváš, jestli něco děláš, s čím máš problém, co ti šlo, jestli vidíš nějaké odezvy,...

prostě KDE JSI TEĎ ♥︎

DĚKUJU ti za tvůj komentář a za to, že lásku nejen sníš, ale hlavně DĚLÁŠ

A za odměnu si pusť video, které dávám jako DÁREK za mou knížku Žena je láska:


Víš, jak vznikl?

Když chodila objednávka na mou knížku jedna za druhou, pětset, semdset, tisíc, dva tisíce, a pořád to nekončilo... tak přišlo cosi shůry. Začala jsem psát, slova, věty,... nejdřív to vypadalo jako poklidná a pohodičková meditace.
Ale skončilo to naprosto jinak!

JAKO DŮRAZNÁ a URGENTNÍ VÝZVA!
Měla jsem problém, abych nekřičela, tak silné to poselství bylo. Pochopila jsem, že čas na meditace skončil. Je třeba se probrat k akci a začít reálně žít.
Nejen o ženství snít, ale ženství žít. 

A současně s touhle (trochu jinou) meditací ke mně přišla důrazná výzva:

"Neboj se a jdi do toho naplno! Věř si!"

a tak, když jsem třetí den z jedenácti, kdy měla být knížka jen za poštovné, neměla už ani kus,
jsem se rozhodla nechat vytisknout tolik knížek, kolik jich budou ženy chtít.
Další tisíc, další dva tisíce, další tři tisíce,...

Byla tu urgentní výzva a já ji poslechla. Mé ženské poselství zasáhlo desítky tisíc žen...

Já teď musím připojit i svou URGENTNÍ VÝZVU, abys i ty něco udělala.

Pošli mé ženské poselství dál, rozšiřuj mou vizi o ženské síle změnit svět dál.
Protože já věřím, že můžeme zachránit naše děti a jejich budoucí svět.

Můžeme zachránit Zemi a život na Zemi. Láskou ♥︎

PROSÍM TĚ O POMOC! ZACHRAŇ SVĚT ♥︎


Pokud jsi přišla nově:

Určitě se podívej na videa Co se mám učit já, protože v nich najdeš své ženské výzvy a svou matici, kterou máš v hlavě a přes kterou vnímáš svět a svého partnera.

Z nich ti bude hned jasné, na čem máš pracovat a hned budeš vědět, která témata jsou přesně pro tebe!

Pokud nemáš mou KNÍŽKU Žena je láska, tak si ji pořiď.

A neprošla kurzem zdarma Žena je láska , tak se na něj určitě podívej....

DĚKUJU TI a pusť se do hledání SEBE.


A pokud jsi nestihla vstoupit do ženského KRUHU, pak se přidej na čekací listinu. 


Už ti neslibuju, že ti každý čtvrtek pošlu nový mail s novým ženským obsahem, budu mít spoustu práce s péčí o ženy v členské sekci KRUHU. Ale neboj, občas ti ve tvé mailové schránce ode mne něco přistane.

Což mi připomíná, aby sis nastavila - nebo požádala nějakého muže, aby ti s tím pomohl - aby ti žádný mail z mé adresy miluska@zenajelaska.cz NESPADL DO SPAMU!

Byla by ohromná škoda, kdyby ti utíkalo to, co rozdávám, protože miluju dárky a překvapení.

s láskou a díky Miluška

A dovoluj svému muži nosit tě na rukou ♥︎

Toužíš zažít sílu skutečného sesterství?

Přidej se do uzavřené FB skupiny:

Představ si, že vstupuješ mezi své sestry. Všechny jsou milující, podporující a chápající.
Otevři se skutečnému sesterství ♡
Uvěř v sílu ženské energie nové doby ♡
Znovu začni důvěřovat ženám ♡
Dovol si od nich pomáhat ♡

Prostě řekni: ANO

Dole můžeš přidat dotaz / komentář.

(Email se nezobrazí.)

  1. JItka S rozumem v koncích napsal:

    kde jsem teď já? S rozumem v koncích……… má dosavadní snaha vedla k tomu, že se na sebe nemračíme. Vyprávíme si jaký byl den. Muž pomáhá doma mnohem víc. Rád vaří. Koupí dobroty co mám ráda. Když jsem nemocná hned děla polévku , uvaří čaj ………………. Prostě je starostlivý. Říká … mám tě rád, ale to na mazlení nestačí. Nepohladí, neobejme. Pusu na dobrou noc či uvítání doma je náš jediný fyzický kontakt. Ve většině případě na můj popud. Když chci obejmout má si říct. Prvomájový polibek poprvé za dobu našeho manželství nebyl. Slovo láska mým směrem již v jeho slovníku není. Jsem uvnitř prázdný říká. I výročí naší svatby přešel jako že není. V podstatě žijeme vedle sebe. Chválím, žádám o pomoc. Mám vlastní koníčky, kamarádky. Času spolu moc netrávíme. V práci je hodně pod stresem. Chápu, že chce být i sám ………….. má náruč je prázdná už rok a je mi velmi smutno. Už nejsem jeho pampeliška, zlato, miláček ani Jíťa. je nám padesát a jsme spolu devatenáct let.

  2. Ruzena Fialova alias zvedava kytka napsal:

    Jak koukate Na to Kdyz je muz submisivni a vidi zenu jako bohyni a chce aby rozkazovala a on je rad Ze muze vsechno pro ni Delat, zaridit a vselijak se starat a v podstate ji slouzit. Neni to nejaka ‘babochlap’ ale normalni zena, co ma rada pozornost a zajem muze, rada se pekne stroji a pecuje o sebe I o dum. Chlapovi vlastne jen vari a za to on je vdecny a chvali. Ikdyz by mohli mit hospodyni nebo on mohl chodit Denne do Hospody tak nechodi. Bavi ho posilovna a chodi se Psem na cvicak. Pracuje v muzske praci je instalater, penize vydela.
    Co muze ta holka pak delat nez jen si to uzivat kdyz to obema takhle Vyhovuje? A jeste prosim jestli mate i vysvetleni k tomu kdyz je Zena na zeny, tam je taky hodne lasky, akorat partner neni muz. Jak byste jim radila pri problemu ve Vztahu kdyz treba obe jsou aktivni a uspesne v praci a zadna nechce byt doma za sluzku. Jak ma takova zena fungovat aby to bylo dost Zensky?
    Moc se mi libi vase strany a zensky pristup.

  3. Martina Novotná napsal:

    Milé ženy, chci se s vámi také podělit o svou zkušenost. Rady Milušky ohledně mužů otočily můj život vzhůru nohama, ale už teď se mi ve spoustě věcí ulevilo. Začala jsem praktikovat, to, co potřebují muži. 1. Chválit. Moje přenastavení prošlo od postoje, nebudu ho chválit, aby si o sobě moc nemyslel, případně, teď ho pochvalím a on pro mě příště už nic neudělá, k tomu, že ho chválím jak blázen, a když vidím, jak je šťastný, ty jiskřičky v jeho očích, tak to je ta největší pochvala pro mě. Taky se mi občas stane, že mi řekne, abych se z toho nepominula, nebo něco podobného, to nekomentuji, jenom se trochu stáhnu zpátky. 2. Potřebovat ho. Tak to je pro mě úplně úžasná věc. Z mého dřívějšího postoje, vše si musím udělat sama, jsem se dostala k tomu, že na určité věci jsou muži, a ty prostě neudělám. Zmíním se a počkám si. A zatím jsem se vždy dočkala. 🙂. 3. To, že je pro mě jednička, jsem mu také začala otevřeně říkat. Během třičtvrtě roku, se náš vztah výrazně „oteplil“. 4. To, co mi moc nejde je servis. Na domácnost nemám kvůli práci čas a chuť, a radši se vzdělávám nebo dělám, co chci, pro sebe. To partnera vytáčí, vytáčelo, protože teď spolu těch třičtvrtě roku nežijeme. Chtěla bych se v tom zlepšit. Mám plán, že uberu čas ze své zábavy a zkusím ho víc věnovat domácnosti. Není to tak, že bych se o sebe nestarala. Postarám se o sebe, o jídlo, oblečení i byt. Ale když jsme žili spolu, to jsem ještě neznala své výzvy, ani to, jak se chovat k muži, tak se mi zdálo, že je toho na mě moc. Během naseho soužití se k nám nastěhoval jeho syn, a zdálo se mi, že můj partner po mě chce věci, na které prostě nestačím. Ale zkusím s tím něco udělat.

    Ale aby to nevyznělo jako úplná pohádka, tak dnes jsem v tomto bodě. Některé úžasné věci jsem se naučila a spousta dalších mě čeká. Mám směr a to je super. Cítím se o hodně líp, než třeba před rokem. Ale! Mám takový pocit, že jsem pomocí naučeného dokázala zaujmout muže, o kterém jsem si vždy myslela, že ho miluji, že je ten pravý, že k sobě patříme. Ale narazila jsem na úplně základní problém, a to ten, že se tento muž nerozhodl pro mě. Nějakou dobu jsem to tolerovala, protože jsem si říkala, že i já jsem spoustu věcí dělala a stále dělám blbě, a vlastně jsem se chtěla ukázat v lepším světle, než jakou me znal. Jako trénink to bylo asi dobré, ale zjišťuji, že bez oboustranného rozhodnutí být spolu už je to plýtvání času, doufat, že se mnou bude chtít byt. Hodně mi otevřely oči i předchozí komentáře. A i v mém vztahu už jsem začala vidět díry, se kterými už dál nejsem ochotná jít.

    Tak a když jsem teď dopsala, tak vidím co se vlastně stalo. Začala jsem vyšlapávat své první krůčky k sebelásce a k sebeúctě asi. Asi jo, cítím to tak. To bude asi, to, jak jsi Miluško někde říkala, že je to o nás. Ale ty naše lásky nás k nám vlastně dovádějí.

    Miluško děkuji ti a vám ostatní ženy, které píšete komentáře také. ❤

  4. Ľubica napsal:

    Ahoj Miluška,

    som s tebou asi tak necelé 2 roky. Po celú dobu cítim, že idem správnym smerom a že presne toto je to, čo mi dlhé roky chýbalo. Vzťahy v práci sa mi zlepšili, v rodine tiež, cítim sa byť tak celkovo spokojnejšou i v živote a hlavne cítim sa veľmi dobre v ženskej energii. Som taká uvoľnenejšia a pohodovejšia a nechápem, ako som kedysi mohla žiť inak. Prídu mi to ako 2 rozličné životy. A napriek tomu som nedávno prišla o 4 ročný vzťah. Alebo práve vďaka tomu?? V tomto vzťahu som sa necítila dobre už dosť dlho, ale stále som mala akúsi nádej, ktorú si mi vliala do žíl práve ty, Miluška 🙂 Vydala som sa na cestu Lásky práve kvôli snahe zlepšiť tento vzťah. Krôčik po krôčiku som robila tvoje odporúčania z kurzu ZJL, z knihy a z tvojich rôznych videí. Učila som sa, skúmala, objavovala, premýšľala a robila. Postupne… Cítim sa skvele v ženskej energii, v ženskej role. Avšak i napriek snahe mi to vzťah nepomohlo zlepšiť. V podstate sa mi vzťah rozpadol zo dňa na deň. S partnerom som sa rozišla v dobrom. Veď ako sa môžem zlostiť na dieťa, ktoré určité veci ešte nechápe a preto ich nevie ani robiť? A je mi ľahšie. A to i vďaka tebe Miluška. Vďaka tebe viem, že som urobila všetko, čo sa dalo a ešte viac a nepomohlo to. Chápem, že to tak malo byť. Áno, je mi občas smutno za tými peknými chvíľami, no pamätám si aj tie menej pekné a preto viem, že už bolo naozaj načase, aby to skončilo. A hlavne teraz už vedome viem, že som Láska a preto i viem, že do môjho života príde ďalší muž, pre ktorého budem darom. Budeme si darom navzájom. A ja budem môcť pokračovať vo svojom zdokonaľovaní sa byť ženou a Láskou.
    Keď si to spätne čítam, čo som tu napísala, vyhŕkli mi slzy do očí. Slzy lásky a tak neuveritiľne veľkej pokory, ktorú cítim…
    Posielam veľké ďakujem. Ďakujem za to, že si a že mi pomáhaš každý jeden deň.
    Boh s tebou Miluška S láskou Ľubica

    • Miluška Matoušová napsal:

      Moc DĚKUJU ♥︎ je to život, že když se posuneme a druhý člověk z nějakého důvodu nechce nebo nemůže, tak ho musíme nechat stát tam, kde chce zůstat. Je to lekce svobody pro tebe i pro něj… zvládla jsi ji skvěle ♥︎ určitě znáš své životní výzvy a tak ses určitě i pochválila, že jsi se posunula… s láskou a díky Miluška

  5. Kristina Škrabalová napsal:

    Ahoj Miluško, prosila jsi nás o komentář, jaké jsou naše odezvy, pokroky, problémy…já se odhodlávala dlouho, jestli mám psát, ale jdu do toho.
    Když jsem narazila na Tebe a Tvoje videa a knížku, hodně se mi ulevilo a byla jsem nesmírně šťastná. Tak nějak podvědomě jsem cítila, že něco musím dělat špatně, že tady musí být něco jako cesta skrze ženství ke spokojenému partnerství a životu, že to musí jít i jinak než jenom tlačit partnera a svět kolem sebe k tomu, aby byl takový, jaký bych chtěla. A Ty jsi mi svými slovy úplně promluvila z duše, otevřela jsi mi oči a Tvoje poselství se mnou zarezonovalo na té nehlubší možné úrovni. Tak nějak podvědomě jsem věděla, že tohle je přesně ta jediná možná cesta.
    Byla jsem dřívě ve vztahu asi něco jako ty. Direktivní, panovačná, vztahovačná, královna dramatu, která tlačila všechno na sílu. Krátce předtím, než jsem narazila na Tebe, se mi rozpadl vztah, na kterém mi opravdu hodně záleželo. Ale po přečtení Tvojí knížky a shlédnutí videí jsem se pokusila na sobě zapracovat a místo egem ovládané šéfky zeměkoule jsem se snažila držet jazyk za zuby, nic nechtít, nekomentovat, netlačit. Rozchod byl pro nás oba těžký, bylo to takové rozhodnutí ze zoufalství, protože jsme nevěděli, jak spolu dál existovat. Přesto vím, že mě měl moc rád i jak moc měl rád moji malou dceru.
    Zhruba 4 měsíce po rozchodu se průběžně pořád objevoval, ozýval se, zůstával na noc. Tehdy ještě opakoval, jak mě má rád a chybíme mu. Ale že se nemůže vrátit, že má strach. Mě strašně bolelo, když pořád odcházel, ale rozhodla jsem se netlačit a na základě Tvých rad prostě jen dát mu prostor a čekat. Postupem času se ale slova o tom, že mě má rád a že mu chybíme, vytrácely a zůstávalo už jen milování. Možná si to vybavíš, několikrát jsem Ti tady o tom psala.
    Trápila jsem se, ale chtěla jsem vydržet na cestě nic neočekávat, nevyčítat.
    Vyvrcholení příběhu bylo ale hodně bolestivé. Přijel „na prázdniny“ do místa, kde bydlíme. Bydlel přes ulici. Po večerech se mi ozýval, ptal se jak jsme se celý den měly a potkávali jsme se jakoby incognito „na milování“. Ale víc nic. Den trávil se svými kamarády, mojí malou dcerku pozdravil, když se potkali, ale víc nic. Na posledních 5 dní svého pobytu si pak k sobě nastěhoval nějakou slečnu, kterou tady potkal. Bylo to jen den potom, co jsem tam u něj v jeho posteli ležela já. Sevřelo se mi srdce. Ale nechtěla jsem panikařit a dělat drama, tak jsem mu s klidným hlasem zavolala a zeptala se, o co jde. On byl v telefonu hodně milý, ohleduplný. A říkal, že se k tomuto kroku rozhodoval dlouho, ale že to nakonec udělal proto, aby to mezi námi už konečně jednou provždy utnul.
    Vnitřně jsem byla zničená, ale tak nějak jsem to přijala. Hřálo mě u srdce, když jsem si pořád opakovala, že ho miluju a jestli je toto pro něj to nejlepší a chce to takhle, tak já to přijímám, protože mu přeju jen to nej. A poslední den jeho pobytu byla veliká party, na které jsem se trochu opila a rozhodla se to všechno hodit za hlavu a užívat si. Objevil se tam jeden můj dávný milenec a došlo na takový ten „dirty dancing“ a nějaké polibky. Načež mě někdo hodně agresivně chytil za rameno, odhodil na stranu a ono to byl onen můj bývalý přítel. Já byla celá zkoprnělá a on mi začal vztekle vyčítat, že se chovám jako coura a ať si jdu laskavě tyhle věci dělat někam jinam.
    Druhý den jsem se s ním snažila nějak spojit a všechno si vysvětlit, ale on mě úplně ignoroval a na moji sms mi odpověděl, že se mnou už nebude ztrácet ani minutu svého času, že se chovám jako kráva a už se mnou nechce mít nic společného. Ve mě by se v tu chvíli krve nedořezal. Ale udržela jsem klid a napsala, že mě mrzí, že to takhle vidí, ale že s tím evidentně nic nemůžu udělat, když se mnou nechce mluvit a že mi přeju, aby se měl hezky a dobře.
    Od té doby máme nulový kontakt. Mě se možná trochu ulevilo. Ale na druhou stranu přiznávám, že mě to pořád hodně bolí. Víš a říkala jsem si, pomohla jsem si k takovému konci sama tím, že jsem se snažila být milující, otevřená a nic nevyčítající po celou tu dobu, co se objevoval a mizel? Že jsem mu skrze tento svůj postoj dovolila mě de facto úplně využít..? Vím, že mě i moji dceru opravdu miloval. Změnil kvůli nám celý svůj život, přestěhoval se, našel si práci. Vím, že dříve to byl svůdník a typický playboy, ale poté, co jsme se potkali, se z něho stal milující a pečující partner i náhradní otec. Proto jsem ho v této jeho poslední „fázi“ našeho vztahu nepoznávala. Jako by to byl někdo jiný. Arogantní lovec žen. A já se ptám, pomohla jsem tomu já, že jsem mu to svým milujícím přístupem dovolila? Že jsem si nevymezila hranice a neposlala ho už dávno někam? Že jsem se za každou cenu snažila být ta, co od něj nic nechce a nic nevyčítá? V tom případě bych musela uznat, že mi tento postoj „žena je láska“ spíš ublížil, než pomohl něco změnit a urovnat. Na druhou stranu ale já pořád cítím, že to, co říkáš, je jediná správná cesta. Že jedině cesta laskavé a láskyplné ženy je cesta ke šťastnému životu a světu.
    Když si dovolím poslouchat zase své vlastní ego, tak se objeví moje staré návyky fungování, tzn. vztek a hněv vůči onomu muži, a pěním nad tím, jak si to vůbec vůči mě mohl dovolit, jak jsem mu já mohla dovolit takhle se ke mě zachovat, takhle mě ponížit. Ale není mi s tímhle postojem moc dobře.
    Naopak když ve vztahu k němu pošlu ještě větší lásku, když si zopakuju, že ho miluju a přeju mu jen to nejlepší a jestli je tohle, po čem touží, tak je to v pořádku, tak se vnitřně uklidním a cítím se lépe…..jenomže tento postoj mi moc nepomáhá ho úplně pustit z hlavy a „odstřihnout se“.
    Tak sama nevím.
    Tolik tedy moje zkušenosti z cesty ženy, která se snaží být láskou.
    Co si o tom Miluško myslíš? Co si o tom myslíte vy, ostatní ženy?

    • Miluška Matoušová napsal:

      Kristíno, tak to mě moc mrzí, že jsem zřejmě nepodala doporučení – být čekající a pasivní ženou – dost kvalitně 🙂 POkud doporučuji odstřihnout se a dovolit muži, aby se rozmyslel, co vlastně chce, tak NIKDY nedoporučuji mu dávat sex! Pak se stane přesně to, co se stalo tobě… čas na rozmyšlenou je čas bez jakéhokoliv kontaktu. Vůbec se nedivím, že sis připadala zneužitá, protože jsi byla. Žena, která si je vědoma svého ženství, se nikdy nenechá ponižovat, zná svou cenu a ví, že si zaslouží úctu. Taková žena je žádaná a muži pro ni udělají vše, co ji na očích vidí, protože ví, že si nenechá líbit všechno, protože se nenechá zraňovat. I od muže, kterého milují, resp. hlavně od muže, kterého milují. Protože nejvíc milují sebe… s láskou Miluška

      • Kristina Škrabalová napsal:

        Miluško mohla bych Tě poprosit o bližší vysvětlení…? Tak nějak jsem se v tom ztratila a tápu, co jsem vlastně pochopila špatně…
        Já nikdy v předchozích vztazích neměla problém s vymezováním své hranice a ochranou své hodnoty, spíš naopak jsem si vždycky hájila „své zájmy“ a nenechávala si líbit nic, s čím jsem se necítila dobře. A spíš jsem si říkala, že tohle je můj problém, že myslím ve vztahu víc na sebe a na to, co je v pořádku pro mě, byla jsem typická šéfka zeměkoule. Měla jsem v minulosti pouze jeden opravdu dlouhý mnoholetý vztah a pak jeden krátký.A pak přišel tento muž a pro něj jsem to chtěla změnit. Pochopila jsem, že díky němu se mám naučit být tou klidnou ženou v pozadí, tou všedávající a zahrnující láskou, která za to nic nečeká zpátky. Pochopila jsem to až poté, co odešel, ale přesto se pak pořád ještě vracel a mizel. Původně jsem s ním nechtěla milovat, i když mi to hodně chybělo a vnitřně jsem po tom toužila, ale moje staré „já“ mi našeptávalo, že to je pod moji úroveň, že nejsem jen nějaký „holka na sex“. Ale pak jsem narazila na pár Tvých odpovědí tady o tom, že chlap má srdce v penisu a že pokud se pořád vrací, tak tam láska z jeho strany ještě je a že hlavně se máme uvolnit, na nic netlačit, nic nečekat a užívat si každý další okamžik, který s nám je. Psala jsi, že se stejně teď na povel nejsem schopná zamilovat do někoho jiného, což je pravda, tak proč bych si nemohla užít milování s někým, koho miluju a s kým mě to baví…
        Mno a ve výsledku jsem se v tom úplně ztratila. Snažím se pořád přijít na to, co mi tato zkušenost měla ukázat, co jsem měla pochopit. Vymezovat své hranice jsem přece předtím uměla víc než dobře…Chtěla jsem se naučit být bezpodmínečná láska, která prostě a jednoduše miluje nehledě na to, co se děje kolem. Ale místo toho jsem skončila jako ponížená a využitá..?
        Ale abych byla upřímná, já se jako ponížená necítím. Já vím, že tohle všechno je nějaká lekce pro mě. Já toho muže přesto miluju. Ale nic po něm nechci, přijímám, že takhle se z nějakého důvodu ty věci musely vyvinout, i když mě to mrzí. Ráda bych ale přišla na to, co jsem tedy pochopila špatně..?
        Předem moc děkuji za odpověď a opravdu moc velké díky za všechno, co děláš pro ženy a co děláte spolu s Ivanem pro všechny lidi.

        • Šárka napsal:

          Kristi, přijde mi, že v něčem je to podobné mé aktuální zkušenosti, i tomu, co Miluška psala mně, tak se kdyžtak mrkni – je to příspěvek hned pod tím tvým. Taky mi dochází, že milovat a přijímat někoho, ještě neznamená, že mu budu věnovat čas a tělo, protože když mám taky lásku a přijetí vůči sobě, ctím i svoje pocity a svou hodnotu.
          Ještě mě napadá, že cílem podle mě není cítit se pořád příjemně, abych kvůli tomu třeba přesvědčovala sama sebe, že na muže či na sebe nemám vztek, protože mi není příjemné v tom vzteku setrvávat. To mi zní trochu právě jako nepřijetí sebe a svých pocitů, svého vzteku. Já třeba čím dál víc ctím právě i ten vztek – a on mi mnohé ukazuje a říká.
          Ano, dokázat od toho vzteku odstoupit a nechrstat ho všude kolem, to mi přijde užitečné. Ale taky mi přijde užitečné po tom odstoupení zjistit, o čem ten vztek je, na co ukazuje, kde jsem se třeba vůči sobě zachovala necitlivě, co můžu příště udělat jinak, abych sama sebe nerozčilovala a nezraňovala… A to mnohdy zjistím právě tím, že v tom vzteku jsem, s láskou k sobě, z lásky k sobě. Miluju prostě i ten vztek a nesnažím se ho nějak přepsat a zahodit, ale líp poznat.
          Držím palce na tvé cestě, Kristi <3

          • Kristina Škrabalová napsal:

            Díky Šárko. Tobě taky přeju hodně štěstí, ať je ta cesta životem plná radosti a lásky!

        • Miluška Matoušová napsal:

          Víš Šárko, ta hranice mezi sebeláskou a pasivním ženstvím je fakt velmi tenká a vlastně každá žena ve vztahu s partnerem stále balancuje a hledá ten střed.. rozumím ti, že ses ztratila. Ale ber i to své ztracení se jako lekci, protože na vše neexistuje odpověď teď, některé věci je třeba nechat ležet, uležet, a odpověď přijde třeba jindy, příště. Já nejsem věštec a vůbec si netroufnu ti tady konkretizovat mé myšlenky a přesně psát, co to znamená – nevím všechno a taky nechci. Zkus se podívat na své výzvy, co se máš učit ty (Co se mám učit já I. a II.), a zkus přijmout, že tahle lekce může být o tom, jestli jsi nepřestřelila v té touze být pasivní ženou a opravdu ses nepřehoupla do té opačné strany než jsi byla. Možná skutečně toužíš najít ten střed a to hned, ale ten nejde najít, protože celý život je hledání toho středu 🙂
          Možná že ten muž miloval a potřeboval tu ženu, kterou poznal před tím, a takovou, jakou ses chtěla stát pro něj už nechce. Možná tě nemiloval vůbec …
          Strašně moc se těším, až otevřu nový ženský prostor, kde vám dám jasnou cestu a jasné úkoly, co dělat a kam postupovat. Budete z něj všechny nadšené a rozhodně budete vědět, kde jste, jak s čím naložit, na co se soustředit a co přesně dělat. Dej mi ještě čas, brzy to bude hotové… tento prostor je jen takový naťukávací, kdy vhazuju témata jen k zamyšlení, k uvědomění, není to prostor, kde je možné všechno zvládnout. Moc se těším, až nebudete žádná tápat a ztrácet se 🙂 s láskou Miluška

  6. Šárka napsal:

    Přemýšlím, co napsat. Za ty dva roky, co tě sleduju, ponaučuju se a vůbec jdu spoustou směrů, krůčků a metod víc a víc do ženskosti, jsem rozhodně dál třeba v tom, že už znám ten pocit, kdy prostě jen jsem, kdy se se vším všudy odevzdám a nechám věci se dít – a je to nejkrásnější pocit, co znám, a chci v něm žít, ne jen ho zažívat tu a tam. Takže tohle se učím ve vztahu k životu. Odevzdávat se, nechtít furt něco, přijímat, že nemám kontrolu, že život prostě proudí, život se děje a že je to něco většího než já a že je na místě se tomu poddat, přijímat to, respektovat.
    Ve vztahu k mužům se tohle učím taky – přijímat, že prostě vůbec nevím, jak to dopadne a že nad tím možná nemám takovou kontrolu, jakou jsem si myslela. Já už vím, že chci být ženou, která k někomu patří, že chci jít životem s někým společně, sdílet všechno, odevzdávat všechno. Jen bohužel muž, kterého znám rok a čtvrt, kterého miluju a u kterého vše ukazuje na to, že chci jít tou cestou s ním, se tomu pořád nejrůznějšími cestami vyhýbá, byť říká, že to chce taky tak (například společné bydlení a společně trávený čas, který si naplánujeme předem a ne v režimu „ozvu se, až mi nějakej čas zbyde, a uvidíme, jestli budeš mít zrovna čas taky“ – to je obojí něco, co mi hodně bolestně chybí, on to ví, už to ani neříkám, už jsem to říkala stokrát za poslední rok, teď už jenom brečím a on říká, že se nediví, ale změna se neděje).
    Balancuju mezi tím, že přece jen rok a čtvrt je krátká doba a že s ním musím mít trpělivost, a mezi tím, že současný stav našeho fungování mi způsobuje spoustu smutku, který nevím, jestli mi ještě pomáhá. Je skvělé, že jsem se díky tomu naučila se rozbrečet jen při pomyšlení na něco z našeho života, často brečím naprosto nečekaně „zčistajasna“ (třeba při každém našem loučení), i teď mám na krajíčku, což jsem dřív neměla, smutek a vztek jsem měla jaksi bloklý. Na druhou stranu teď si říkám, jestli už by mi toho smutku a vzteku nestačilo míň, jestli mě to posouvá být v něčem, co mi tak moc nesedí, že z toho několikrát do dne samovolně brečím nebo mám vztek.
    Takže tohle jsou moje aktuální otázky, které řeším na své ženské cestě. Investovat do toho vztahu víc/ dávat víc? Nebo to naopak úplně pustit? Ještě jsem se nerozhodla. Jdu teď tak nějak cestou, že na sobě pracuju nezávisle na něm a do ničeho se netlačím. Připouštím si, že moje cesta k ženskosti nemusí vést skrz tenhle vztah a že tenhle vztah mě teď od ní možná už spíš odvádí, protože se v něm odevzdávat nedokážu, ctít muže taky ne atd. Škoda, chtěla bych, ale musela bych se teď k tomu fakt hodně tlačit. Tak uvidím, jak to bude dál. Zatím poznávám a vymezuju svoje hranice a jdu dál.

    • Miluška Matoušová napsal:

      Šárko, co mě napadá, jsou 2 věci. Muž nesnáší, když žena brečí, protože to bere jako svou vinu, a navíc tomu nerozumí. Doporučuji ti něco jiného – dej mu prostor, ať se ukáže, co vlastně chce, dej mu prostor pro akci, pro akci, u které si bude jistý, že se pro ni rozhodl sám. Řekni mu, že tento stav tě ničí a trápí, a že ho chceš jen tehdy, když on si bude jistý, že to chce taky, a protože ho miluješ, tak si počkáš, až udělá rozhodnutí, budeš čekat tak dlouho, dokud tě láska k němu bude držet … ale fungovat dál tak, jak to je teď, už nechceš. Dejte si oddechový čas, dej mu prostor, ať se rozhodne sám, co chce, pak to bude pevné a pak začne i dělat kroky, které po něm marně v této chvíli chceš. Tak bych to udělala já … protože žít celý život s mužem, se kterým si nebudu jistá, že mě skutečně chce, a kterého budu muset do každé akce pro mě nutit, to bych nechtěla. Řekni si – co se může stát? Max. se rozhodne, že nechce, ale to by se stalo tak či tak za čas stejně, tak aspoň budeš vědět, na čem jsi skutečně 🙂 s láskou Miluška

      • Šárka napsal:

        Děkuju, Miluško. Dostala jsem se sem ke tvé odpovědi až teď… a za ten týden jsem vlastně došla k témuž, byť mám ještě trochu pochyb, jestli je to správná cesta: nechat to úplně být, nechat ho být, dát si pauzu, ale důsledně – ne jako doposud, že sice jsme už dva měsíce rozešlí, ale pořád jsme v kontaktu a vídáme se… a čas od času mi říká, že se mnou chce být, se vším všudy – že to tak, jak je to teď, taky nechce, a zní to od srdce… Jenže u těch slov to taky končí, takže ve mně už taková slova vyvolávají spíš vztek a zmatek než cokoli příjemného… Je fakt, že takhle to nechci a nedávám, i když jsem si dlouho říkala, že třeba to můžu změnit tím, že ho budu víc milovat a přijímat… Ale taky je fakt, že milovat a přijímat někoho ještě neznamená věnovat mu čas, ani tělo, ale že můžu s plnou láskou a přijetím (vůči němu i sobě) prostě říct NE.

        • Ľubica napsal:

          Ahoj Šárko,
          to čo tu napíšem je čisto len môj názor. Neznamená, že to tak aj skutočne musí byť. Ber to naozaj len ako môj názor 🙂 Z toho, čo si tu písala mám pocit, že času a trpezlivosti si mu dala hádam už dosť. Neviem síce aké dôvody udáva, že s tebou chce byť ale vlastne ešte nie je. Neviem, prečo váha. Ale keď si z toho nešťastná a hocikedy ti je z toho do plaču, máš už naozaj len jednu možnosť. Posledný krát mu povedz, že ho ľúbiš a rada by si sním žila, ale ak on si nie je istý, že na neho tlačiť nebudeš. A dosť. Viac by som mu už nič nehovorila. Slov mám pocit bolo už povedaných dosť, začala by som viac konať.Prestala by som mu reagovať na hovory, sms, maily či iný spôsob komunikácie. Prestala by som sa s ním vídať a keď sa neozve, tak by som sa v duchu s ním rozlúčila, poďakovala sa s láskou za spoločné chvíle a šla životom bez neho. Pretože ak muž ženu naozaj chce, tak jej to vie dať aj patrične najavo. Ak váha už teraz, bude váhať aj potom, čo budete už spolu bývať.
          Ak sa rozhodne, že s tebou bývať chce, nájde spôsob, ako sa s tebou stretnúť osobne a povedať ti to. A keď sa vyjadrí, že chce s tebou bývať, povedala by som, že to cítim tiež tak isto a povedala by som aj konkrétne kde a ako, či v byte či v dome, či podnájom, či vlastné, koľkoizbový atď. A či by bol tak milý a skúsil niečo pozrieť on. Že je tak veľa ponúk a urobil by ti veľkú radosť, keby sa na to pozrel on. A dosť. Zvyšok by som nechala na ňom. A tak aspoň uvidíš, či to naozaj myslí vážne a či do toho naozaj chce ísť. Stretávala by som sa s ním naďalej, komunikovala by som s ním, okúzľovala by som ho, podporovala i motivovala, ale asi by som sa s ním ešte nemilovala (fyzicky). Pekne by som si počkala, až príde s prvými ponukami bývania… A keď so žiadnymi ponukami nepríde, rozišla by som sa s ním. A neobhliadala by som sa späť. Proste nebol na to ešte vyzretý a pripravený. Ale ty si a príde ti do života iný muž, ktorý bude chcieť s tebou bývať. Treba si len počkať a žiť v láske. Cvičiť najväčšiu ženskú vlastnosť – trpezlivosť 🙂
          Držím palce.
          Ľubica

          • Šárka napsal:

            Děkuju za tvůj čas a za tvá slova, L’ubi. Sedí to přesně na to, k čemu jsme za poslední týden taky oba nezávisle na sobě plus minus došli. Nevídat se dál, považovat vztah za ukončený, protože já chci něco, co on mi nemůže slíbit.
            Sice mi ještě postupně dochází, v čem všem jsme se nepochopili a že to celé přece není o společném bydlení, ale o tom, že jsem chtěla, aby se mnou byl naplno, abych pro něj byla na prvním místě, abych byla součástí jeho života, aby mě bral jako že k němu patřím… a že on by na to možná řekl, že ale on to tak celou dobu měl a vnímal, jenže mně to bylo málo, nebo jsem chtěla, aby mi to nějak dokazoval…
            Ale je to vlastně jedno – co bylo, to bylo, co je, to je… a co bude, to nevíme nikdo.

            Trpělivost je určitě to, co se učím a co mě i ten rok a čtvrt s tímhle mužem naučil dost, i proto jsem v tom tak dlouho pokračovala. Jen jsem asi pocitově už došla na svoji hranu… a už i na té hraně té trpělivosti jsem byla dost dlouho, takže vlastně už to byl jeden velký smutek a frustrace…
            Vlastně po tom rozchodu nejsem smutnější než před ním, ale tak nějak stejně, protože ta láska a přání a pocit, že to přece všechno šlo žít a dělat jinak, jen jsme to nějak nezmákli – to zatím zůstalo. A taky nějak tuším, že jsem si tuhle situaci vytvořila sama, a pátrám proč a co s tím…
            Takže teď mám další lekci trpělivosti, a to hlavně trpělivosti se sebou, spíš než trpělivosti s mužem, který se může v mém životě ještě vyskytovat, ale taky nemusí. Takže teď si dávám čas a pečuju opět o ten svůj vnitřní vztah, dovoluju si cítit se jakkoli (i mizerně) se zrovna cítím a zároveň se netrápit pro něco, co není, aby mi to nezastiňovalo pohled na to, co je.
            Mimochodem tohle se nám oběma stalo i v tom vztahu – že jsme přes to, co nebylo, přestali vidět to, co bylo. Oba to teď rozkrýváme a je to…. taková škoda, že z toho brečím, a zároveň koukám, jak až moc hlava sama umí ohýbat realitu a jak až moc si tím můžeme pošlapat vlastní štěstí.
            Takže opět – trpělivost, pokora, otevřenost 🙂 Oči otevřené, srdce otevřené, spodek otevřený a míň vymýšlet a míň tlačit sebe/vesmír/kohokoli kamkoli.

  7. Jana napsal:

    Zdravím tě Miluško a moc děkuji za úžasné video, krásná slova, při kterych se mi draly slzy do očí. Děkuji i za tvoji knížku, kalendář….hodně jsi mě pomohla ve vztahu a já si toho nesmírně vážím a děkuji ti nastotisíckrát❤
    Jana

    • Miluška Matoušová napsal:

      Jani, moc děkuju ♥︎ dokázala bys specifikovat, co přesně ti pomohlo? Co přesně jsi pochopila, udělala, změnila a co se stalo pak? To by zase pomohlo moc mně v dalším vytváření obsahu pro vás, protože já chci dělat především to, co pomáhá vám, DĚKUJI 🙂 s láskou Miluška

  8. Liduška napsal:

    Miluško, moc děkuji za video .
    Bohužel než jsem stihla něco změnit a pochopit, partner odešel. Prý potřebuje být sám a prý mi nemůže dát ani partnerství ani lásku. Ŕíkala jsem mu, jak je báječný, protože opravdu je. Vážím si ho, protože má dobré srdce a je starostlivý. Sex byl do poslední chvíle úžasný a přes to ……….odešel. Z ničeho mě neobviňoval a stále tvrdil, že je to v něm. Chtěla jsem být ženou kvůli sobě a ukázat mu, že může být milován jen tak. Prostě proto, že je to on a stejně je pryč. Možná, že jsem změnu v sobě nastartovala pro jiného, kdo ví.
    Krásný den Vám všem Liduška

    • Jarka napsal:

      Jsi skvělá žena už teď, pro tvého manžela nebo někoho jiného, něco skončí a něco v tu chvíli začne,jak říká Miluška, buď trpělivá a pracuj na sobě a ono to přijde a ty budeš koukat ! Bude to nad očekávání úžasné a ty budeš překvapená, že to tak krásně funguje, přijde to samo a ty nemusíš ani hnout prstem a bude to ještě lepší, než ve tvých představách, vím co říkátm a držím ti palce.

      • Liduška napsal:

        Jaruško díky moc za slova povzbuzení.

        • Jarka napsal:

          Napsala jsem sice slova, ale ve skutečnosti je to realita,jen to chce trochu času, až budeš připravena tak to příjde,pak se ohlídneš spátky a když vše správně pochopíš, budeš vděčná za vše dobré i to horší co jsi ve svém životě prožila, posune tě to hodně kupředu a pak se budeš už jen radovat a těžit ze svých zkušeností.. Aspoň já to tak mám a tobě to přeju taky.TAK HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!!😃😘

          • Liduška napsal:

            Jaruško jsi hodná. S tímhle partnerem to už asi nepůjde. Vím, že mě má rád a hodně, ale má takový strach ze zodpovědnosti z partnerství, že v něm raději nebude. Zůstali jsme kamarádi i když já bych chtěla víc. On je chytrý, vtipný a milý a přistoupila jsme na to jen proto, že jsem vděčná za jeho lekce a proto, že sám sebou obohacuje můj život. Stejně jako já jeho – podle jeho slov. Se žádným partnerem jsem na přátelství po rozchodu nepřístoupila – jen s otcem mé dcery, ale to je jiné. Nevím, jestli dokážu svého posledního partnera získat zpět. Spíš asi ne. Takže jsem tak trochu uvízla na mrtvém bodě a nevím jak dál.
            Děkuju za podporu. Liduška

      • Šárka napsal:

        Děkuju, Jarko, za sdílení tvé zkušenosti. Krásně popisuješ to, co si přeju a co vidím někde před sebou – že to prostě bude a že kolem toho nebudou lítat třísky, že to prostě najednou přijde, hladce vpluje do života a bude se tím taky dát hladce plout. K tomuhle se dívám a tohle v některých nesouvislých okamžicích, hodinách a dnech už zažívám, zatímco v reálném životě a partnerství (které je spíš nepartnerstvím), létají ty třísky a neplyne prakticky nic… takže pro mě je to dost dřina, kterou do určité míry procházím, protože mám pocit, že se z toho něco učím, ale zároveň se hodně učím říkat ne a vymezovat si hranice a chránit se před tím, u čeho už není pochyb, že mě to prostě bolí, tak to nepotřebuju zažívat pořád dokola… Stále věřím, že to nemusí být dřina, což z toho tvého příspěvku tak na mě působí…

    • Miluška Matoušová napsal:

      Liduško, odstřihni se. Víš, co ti hodně pomůže? Reálně přijmout situaci, že tvůj partner tě prostě nechce. Je to natvrdo, ale řekni si to tak – bohužel je to realita. Kdyby tě chtěl, nikdy by ti nevysvětloval, proč s tebou být nechce, to jsou „kecy v kleci“. Žádné přátelství, ale odstřižení. Nevěř pohádkám, dej mu svobodu a přijmi, že tě nemiluje a nemiloval. Mnohem snáz se ti podaří ho vypustit a propustit a nedělat si marné naděje. Dej mu svobodu – možná to je tvůj životní úkol, tvá výzva – učit se druhé pustit… ale to víš ostatně nejlépe ty sama. s láskou Miluška

      • Liduška napsal:

        Miluško, děkuju za odpověď. Je to složitý – žiju na malém městě a potkávám ho.
        Ale chtěla jsem tě o něco poprosit a myslím, že nejen za sebe. Čtu tvou knihu a,sleduju videa. Jsem za to všechno moc ráda. Ale jsou to informace pro ženy, které partnera mají. Mohla bys natočit video o tom, jak máme na sobě pracovat, když jsme samy? Možná, že to někde zaznělo, ale uteklo mi to a nebo jsem zanedněná ( hihi).
        Krásný den Liduška

        • Miluška Matoušová napsal:

          Ahoj, knížka začíná tématem Jsem sama 🙂 takže tam určitě tohle najdeš… ale. Nevěnuju se a vlastně ani nechci se věnovat ženám, které jsou samy, protože pokud jsou dlouhodobě samy, tak být samy chtějí a já nechci tento postoj podporovat, protože vím, že tohle není cesta k ženství. Proto v knížce jsou další navazující témata na samotu – jak se seznámit, jak ho najít, atd., protože pouze skrze partnerství se můžeme dostat ke svému skutečnému já. Tomu věřím ♥︎ s láskou Miluška

          • Liduška napsal:

            Miluško, rozhodně nechci zůstat sama. A,svou proměnu v ŽENU nevzdávám. Některé malé pokroky byly vidět i v tomhle vztahu, který jak zjišťuji byl plný lži. Ex přítel byl velký učitel a ukázal mi, co v partnerství nechci už zažívat a to je taky důležité. Hodně mi ublížil. Zjistila jsem, že partnerem zatím být neumí a vím, že za to nemůže. Odpustila jsem mu a už se na něj nezlobím, ale ve svém životě ho už nechci. Byla to velká lekce v mém ženství. Hodně ubližovani jsem mu dovolila já. Ale to nevadí. Život jde dál a já mám díky tobě možnost na sobě zapracovat a být tak připravena pro muže, který si mne bude vážit a bude mě opravdu milovat. Děkuju Miluško s láskou Liduška

  9. Věrka Svozilová napsal:

    Ahoj, Miluško.
    Nabádala si nás ke zpětné vazbě, takže tak ráda činím. Tvou meditaci Jsem skvělá žena jsem si dnes vyslechla sedící před krásným obrovským zrcadlem, které mi právě včera můj milovaný muž nainstaloval do ložnice. Pro někoho banalita, pro mě velké dobrodružství a lekce ženství. Před půlrokem jsem vyslovila tohle své přání, snažila se být trpělivá a neprudit, kdy už zrcadlo budu mít. Bojovala jsem sama se sebou, jestli si mám zrcadlo sehnat sama a dovézt si domů památné zrcadlo po babičce, ale vzpomněla jsem si na tebe: Věro, budˇ trpělivá, svoje přání jsi vyslovila, nejde přece o to, aby to bylo hned…když se tak na to dívám zpětně, užila jsem si proces těšení se…jaké zrcadlo asi můj miláček vybere, kde ho sežene…a výsledek je prostě úžasný!Připadá mi to trošku symbolické, dlouhé roky jsem doma neměla jediné zrcadlo (pouze v koupelně jsem mohla zkontrolovat svůj obličej) a pozapomněla jsem na to, jak skvělě vypadám:-) Svou spokojenost jsem roky odvíjela od číslic na osobní váze, teda spíš nespokojenost…trápila jsem se poslední půlrok nabytými kily a pak jsem zpětně zhlédla tvé video od BBC, jak si muži vybírají ženy,a docvaklo mi to…všechno je to o hlavě, o vlastním přístupu ke svému tělu a k sobě samé…Takže ode dneška budu chodit k zrcadlu a ptát se: Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?Bude to nějakou dobu trvat, než si odpovím:No, přece ty, Věrko.:-), ale budu to zkoušet…
    Ráda bych se podělila i o velmi výjimečný zážitek z posledních měsíců, který potvrdil tvá slova, že svou kapkou lásky a změny k ženství můžu ovlivňovat i své nejbližší okolí. Přijela jsem po práci ke své tchýni, které můj manžel (její syn) něco spravil v domě a pomohl na zahrádce. Spadla mi brada, když první věta, kterou mi po pozdravu řekla, zněla takto: Věrko, ty máš toho nejúžasnějšího manžela! Samozřejmě jsem bezprostředně reagovala: „To já už dávno vím!“ Ani můj manžel nevěřil, že by tohle jeho matka mohla říct. Intrepretací téhle situace může být mnoho. Já ale cítila, že je to ocenění mojí práce na svém ženství. Já konečně dávám svému muži pocítit, jak je pro mě důležitý, jak si ho nesmírně vážím, že je pro mě jednička, proto tchýně řekla: manžel, a ne třeba: „Mám nejúžasnějšího syna“. Zarazilo mě samozřejmě, že tchýně stále není schopna ocenit svého syna a práci, kterou pro ni dělá, ale to je zase její tvorba a manželova lekce. Pokud bych tě mohla, Miluško, poprosit o nějaké video k tématu tchýní, byla bych ti velmi vděčná…co o mě vypovídá, že mi velmi vadí, že tchýně mému manželovi slovně ubližuje, shazuje ho, neustále kritizuje?…samozřejmě z toho plyně, že pak kritizuje často i on mě, protože je na takový styl komunikace zvyklý…předem děkuji.
    Moc ti, Miluško, děkuju i za to, že se díky tvým náhledům do mužské duše obecně změnil můj postoj vůči mužům a výrazně si toho všímám i v zaměstnání u kolegů, které ať jsou jakéhokoliv věku podpořím slovem, úsměvem, pozdravem…Muži, kteří mě dříve nezdravili, s úsměvem hlasitě přejí Dobrý den!, dávají mi přednost ve dveřích, vycházejí mi gentlemansky vstříc- přišla neskutečná změna!Díky díky díky moc…posílám lásku dál…Věrka

    • Miluška Matoušová napsal:

      No tak to je úplná nádhera! ♥︎ Jsem dojatá, jak postupuješ a jsem šťatsná s tebou, jak se ti vrací odměny za tvé ženské snažení. Jsi inspirací pro všechny ženy, které stále stojí na místě a možná trošku trucovitě odmítají začít… moc děkuju za tvůj komentář! O vztahu k tchýni už jedno video natočené mám a určitě vám ho sem – nebo do dalšího ženského prostoru, který je v tvorbě – dám 🙂 Na kritiku je třeba se podívat tak, že ten, kdo kritizuje, byl kritizován a trestán, tudíž potřebuje nejvíc přijetí a chvály! Proto nemá s takovým člověkem význam řešit kritiku, ale je třeba naplňovat ho chválou, která mu zoufale chybí. A tak chval svého muže před tchýní, když to budeš dělat tak, že u toho nebude, ale bude šance, že to uslyší, bude to balzám pro jeho uši, a pro tchýni důkaz, že to děláš přirozeně a nejen proto, aby on to slyšel. Když ho před tebou bude kritizovat, řekni, že každý máme chyby, a on je skvělý v tom a v tom a na tohle sere bílej Tesák 😀 Dělej to trpělivě a uvidíš, že i tchýně s tím přestane. s láskou Miluška

  10. Lenka napsal:

    Ten dárek je NÁDHERNÝ. DĚKUJU!!!

    • Miluška Matoušová napsal:

      Děkuju, a co ty? Je nádherný tvůj vztah, posunula ses v něčem? 🙂 s láskou Miluška

  11. Anna napsal:

    Ahoj Miluško, moc Ti za všechno děkuji. Za knihu, za videa atd. Mám se svým přítelem díky Tobě krásný vztah. Ani jsem nevěřila, že je něco takového možné. Super. Tvoje knížka mi slouží jako kuchařka, mám jí stále v dosahu. Každý týden email je super, pořád je co se učit a pochopit. I dětmi se mi zlepšil vztah, jdou už dospělé, tak je nechávám žít. Je to skvělé. Moc děkuji za všechno a těším se na další knížky a videa. Anna

  12. Majka napsal:

    Ahoj Miluško, SKVĚLÉ, skvělá práce, co děláš. Mě tvé rady neskutečně pomohly. A nejen v partnerství, které se mi podařilo zachránit, ba dokonce si troufám říci, že je dnes po 30-ti letech lepší, než na začátku 🙂 Ale i v jiných vztazích – hlavně rodinných. Často na tebe myslím, co bys mi doporučila, abych situaci zvládla. Ne vždy se mi to povede, ale už to dělám jinak a vědomě….
    Ale pro mě je velmi cenné tvé OPAKOVÁNÍ…..tvé neustále připomínání, maily, kurzy, nabídky, videa…stále a stále dokola se vracím ke kurzu, ke knížce….…..vždy mě něco inspiruje, vždy najdu něco nového, vždy docvakne něco jiného….
    Takže, Miluško, SRDEČNĚ MOC MOC DĚKUJI a hlavně neustávej….. Máš mou podporu, šířím tvé nabídky, impulsy, doporučení…..
    Krásný den všem 🙂 Majka

    • Miluška Matoušová napsal:

      Ahoj Majko, moc DĚKUJU, a to slovo opakování, stálé připomínání, stále dokola,… super! Představ si, že to je přesně ten základ, na kterém tvořím náš nový společný ženský projekt, budete všechny žasnout, co to bude 🙂 Jak se těším, až vám o tom řeknu, budete jásat! 😀 A neboj se, určitě neustanu, mám vedle sebe Ivana a práce je stále jako na kostele… i já dělám spoustu chyb a spostu věcí mi ještě nejde. Tím, že pomáhám vám, pomáhám nejvíc sobě ♥︎ s láskou a díky Miluška

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.