Ahoj.
Podla mna zly vyber partnera hadzat na antikoncepciu je blbost, mala som moznost si to skusit , ATK od svatby neberiem, nemam pocit, ze by ten vztah bol horsi, menej pritazlivy.

Krásný večer,

prosím Vás o radu. Z Vašich videí jsem toho tolik pochopila. Mám pocit, že teď se ode mě partner odvrací jen proto, že jsem se k němu hodně upnula a dělala vše proto, abych byla s ním. Byla jsem spokojená jen v jeho přítomnosti a nejraději s ním trávila každou minutu. Došlo mi že v jiných chvílích jsem byla dost uzavřená a neuměla jsem se prosadit. Teď už vím, proč často nesplnil to na čem jsme se domluvili. Vím, proč se věnuje všemu možnému než mě. Asi mě také vnímá jak onu zmíněnou žlutou zimnici. 😀 Já mám však pocit, že pokud nebudu usínat každý den v jeho objetí, že se zblázním. Je nejlepší řešení ho teď nechat úplně být a čekat než mi začne věnovat trochu ze svého času sám od sebe? Mám pocit, že když mu napíšu, zavolám, nebo mu řeknu, že potřebuji obejmout ap., tak že ho momentálně spíše rozčiluji. Dříve jsem to, co mě bolelo neuměla jinak vyjádřit než výčitkami a tak se nedívím, že se ode mě úplně odvrátil. Poslední týden se snažím vyjádřit svými pocity, ale to ho momentálně spíše také rozčiluje. Bude lepší, když ho teď nechám být. Nebudu po něm nic chtít, ani mu nebudu říkat, že ho potřebuji a budu se věnovat sama sobě?

Chtěla bych se zeptat, ráda bych se stala skutečnou ženou, přijala svou roli a přijímala roli muže od svého manžela, cítila a věděla, že se na něj můžu spolehnout, že se o mě postará, atd. Avšak manžel je už téměř 2 roky bez práce a tudíž jsem bohužel mužem i ženou zároveň – přes den vydělávám a zabezpečuji rodinu jako muž a pak se vrátím domů a musím být ženou – uklízet, vařit, atd. A samozřejmě jsem pak naštvaná, že je vše jen na mně. 🙁 A chci, aby se muž více snažil najít nějakou práci, což on však bere jako výčitky, nátlak, atd. – je podrážděný a nikam to nevede. Jak se v této situaci mám naučit ženství?