Magdalena napsal:

Mám pocit, že s námi manžel tráví málo volného času. Má ho poskrovnu, a když má volno, často jezdíme k rodičům nebo si najde nějaký „důležitý“ program, jako je třeba vysávání auta. Chtěla bych trávit čas také jako rodina – já, manžel, syn. Nemůže vysávání počkat, když jsem teď nějakou dobu tolerovala a maximálně ho podporovala v jeho celodenním pracovním a studijní vytížení? Neměl by dát přednost mně a synovi a jít s námi třeba na procházku? Možná potřebuju mužskou roli ještě víc pochopit…

Radka napsal:

Ahoj Miluško, před časem jsem absolvovala kurz Tolerovat je láska. S odstupem času musím konstatovat, že mi to velice pomohlo. Jednak jsem „změkčila“ sebe, vyčistila játra, zbavila se migrén od krční páteře ale hlavně, přestala jsem se rýpat ve vztahu k manželovi. Jsem nadupaná energií a optimismem. Pečlivě si chráním hodinu denně pro sebe (je to těžké, strašlivě těžké), o své přátele, o své zájmy. Aktivně organizuji akce o víkendech pro přátele a rodinu, chodím do společnosti klidně i bez něj (když se mu nechce). Výsledkem je, že se o mně začal víc zajímat, víc spolu mluvíme, dokonce mi začal po 19 letech nosit drobné dárečky, za což projevuji obrovské nadšení a stále ho chválím. Již není tak nabručený, dokonce již párkrát přišel a sám od sebe mně objal (z čehož jsem byla poněkud v šoku). Od jeho kamaráda jsem se dozvěděla, že je značně zmaten z mé změny chování a obává se, jestli jsem si nenašla někoho jiného, že jen kvetu. Je mi jasné, že je to jenom začátek, že mně čeká ještě velký kus cesty. Ale on mi za to rozhodně stojí. S láskou Radka

Jana napsal:

Ahoj Miluško, měla bych na tebe dotaz, který možná bude zajímat víc žen. Ve vztahu si vůbec nepřipadám jako muž, ale co se týče financí, tak jsem 100% chlap. A šíleně mě to štve, ale nevím, jak z toho. Manžel měl teď horší období v práci, takže jsem někdy vydělala víc než on. On mi sice všechny peníze dá, ale já musím dát všechny příkazy, všechno poplatit, děti si chodí pro peníze za mnou a ne za ním. A když na něco peníze nemám, tak mě příjde, že je mu to úplně jedno a že si myslí, že já si určitě nějak poradím. A mě to opravdu strašně trápí, nechci to tak dělat. Já sice dělám práci která mě moc baví, ale pořád mám pocit, že musím hodně dělat, abych vydělala, abysme měli na všechny poplatky. Já si říkám, že kdyby se něco stalo, tak ani neví, co a kde se musí zaplatit. Já vůbec nevím, kdy a proč se to takhle stalo, proč mu v tomto nedůvěřuju. Už jsem z toho nešťastná. Je nějaká praktická rada, jak to změnit? Já si totiž myslím, že tohle by měla být starost muže a pro peníze by jsme si s dětma měli chodit za ním a ne obráceně. Moc děkuju za radu

Katka napsal:

Dobrý den, říkám si, proč je to vše tak bolestivé, jak jste to i Vy jistě sama poznala. Přitom si myslím, že jako žena to mám téměř ve všem jednodušší, nemusím se tolik snažit, být tolik výkonná, rádoby dokonalá … snažím se, ale u mě to je práce asi na léta … Zřejmě jsem v minulých životech byla mužem 🙂 … Prospěje mi tedy, když budu brát muže jako hlavu, vím …