Pavla napsal:

Moc moc ti děkuju Miluško za tvé rady. U jejich čtení mi došlo, že syn má blok z toho, že jsem byla s ním sama a s žádným mužem nevydržela, protože nejlíp mi bylo s ním! To jsem si odmítala přiznat a ted mi krutě dochází, že jsem na synovi byla těžce závislá a proto ke mně nemohl přijít muž partner. Já syna měla místo partnera. A on to dobře cítil a proto se začal v dospívání ke mně chovat zle, protože on z toho byl neštastný. Jednou hodně moc brečel a obvinoval sebe, že je zrůda, že mě má tolik rád, ale něco ho nutí chovat se ke mně hnusně, že to nechce, ale musí. Tečou mi ted slzy, jak se asi musel trápit, až zamrzl, raději tu bolest zatlačil někam hluboko, aby se i ted stále mohl ke mně chovat tvrdě a necitlivě a už ho to tolik nebolí. A napadá mě, že i před tou bolestí z našeho vztahu ted utíká tolik moc do práce a zájmů s přáteli a vede skautský oddíl a věnuje se radši jiným dětem. Jen aby nemusel řešit se mnou. Víš co mi říká a to strašně bolí, že to se mnou už vzdal, že se tolik snaží, ale já to kazím a nevidí šanci na změnu. To vůbec nechápu, když se tolik snažím já a on je vzteklý a neochotný. Cítím že toto je ted moje největší výzva pochopit, že to až mi docvakne, otevřu se teprve svému ženství a budu moct přijmout nějakého muže jako partnera. Napadá mě, že jak jsem v dětství necítila mateřskou lásku, protože maminka se věnovala problémům s partnery, tak já naopak to přehnala a svému synovi dávala to, co mě tolik chybělo v dětství, mámu na prvním místě. Já se stala pouze ženou-mámou na plný úvazek, a vůbec jsem nebyla ženou-ženou pro sebe a nějakého partnera! A můj syn to cítí a tolik mi přeje partnera a proto má potřebu se ode mě odtahovat a zle mi to dává sežrat, když mi pomáhá. On dokonce vždy u pomáhání vyčítá, že není můj partner, že za to nemůže a nechce doplácet, že žádného nemám, at si ho najdu atd….. (a ted si vzpomínám, že přesně takhle neochotně a vyčítavě, at si najdu partnera, mi při pomoci říkával můj táta! A přesně takhle neochotně pomáhal své mamince a mně vždycky bylo babičky strašně líto a snažila jsem se jí pomáhat já co jsem jako dítě zvládala! Historie se nám opakuje celou rodinou! ) A mě ta synova slova tak strašně bolí, ale ted chápu, že to myslí dobře, že když bude na mě hnusný při pomáhání, tak si budu pomoc hledat jinde a přiměje mě to najít si partnera. Ale to já bych přece tak moc ráda, proto jsem taky asi tolik moc čekala na toho ženatého přítele a na naplnění našich snů a plánů na náš společný život, jaký bych si tolik přála. A můj syn ho začal nenávidět za to, že to nedokázal uskutečnit. A ted mě má zase „na krku“, víš já se tak i nepříjemně cítím, nechci mu být na obtíž. Myslím Miluško, že je to začarovaný kruh a nevím, jak z něho ven. Budu štastná, jestli mi pomůžeš a já začnu konečně plně žít. Jsem plná smutku a lítosti z toho, že skoro v padesáti stále jakoby čekám na ten správný a smysluplný život, nyní s těžkým poznáním, že péče o syna nebyl ten jediný smysl….. Jsem ted na neschopence bez energie a síly s bolavým tělem, tak mám ale konečně čas víc poslouchat tvá videa a začít chápat, jak chci začít konečně žít svůj život úplně jinak a nově, žensky……? Dojímá mě to k slzám…. Dáváš mi Miluško naději, moc se těším na video s tímto tématem. Krásné dny plné jarního sluníčka…. Pavla

Pavla napsal:

Milá Miluško, tvá slova v Síle partnerství mě moc dojala. Být mi mámou, která mi s láskou radí a pomáhá s bolístkama…. To jsem totiž od mé maminky skoro nepoznala, sama měla se sebou a svými vztahy problémy a neuměla být ženskou ženou. Mužům vládla a nutila je ke změně. Mně se to nelíbilo, a tak jsem celý život raději ukončovala všechny vztahy s muži, když jsem ucítila, že se k nim chovám jako máma. Nelíbilo se mi to, ale nevěděla jsem ještě, v čem je problém a jak to změnit u mě, abych se k mužům chovala žensky a se skutečnou láskou. Až díky tobě Miluško zlatá začínám chápat, jak jsem všechno dělala blbě a proč jsem celý život bez trvalého partnera. Já se bojím sama sebe, abych nebyla jako moje máma, a ted i moje sestra v neštastném vztahu, a obě s ženskými rakovinami. A maminka jí nedávno podlehla a mně tolik chybí ta máma moudrá rádkyně. Pokud tě za ni můžu považovat aspon touto cestou, jsem ráda a vděčná ?
Moc prosím o radu s mým současným největším problémem. Když jsem nyní bez partnera, tedy bez trenéra, můžu považovat za trenéra i syna čerstvě dospělého? Vztahují se tyto tvé rady, jak být skvělou ženou, i na vztah s dospělým synem? Já totiž na něm byla závislá a měla jsem ho celou dobu místo partnera. Myslím si, že jsem ho už pustila a podpořila jsem ho i v odstěhování. Nyní jsem už víc vědomá a pochopila jsem hodně svých chyb v chování k němu, samozřejmě stejně jako k mužům podle maminky vládnoucí a manipulující. Je mi z toho ted hodně špatně a moc ráda bych to napravila. Ale on mé snahy ted odmítá a chová se ke mně zle a kriticky, je hodně nervní a vystresovaný, protože si na sebe bere hodně práce a zájmů a vše dělá v neustálém časovém presu. Přesně jako já dřív, když jsem s ním byla na vše sama. On nyní říká, že mi pomáhá rád, ale chová se opačně, hrozně neochotně, nemá na mě čas, a když už něco pro mě dělá, je u toho vzteklý a nevrlý, že má dost své práce. A často mě slovně až ponižuje a dělá ze mě neschopnou, přitom mě celé jeho dětství zažíval tak silnou a samostatnou. Nechápu. Vím, že jsem ho rozmazlila a skoro nikdy jsem po něm pomoc nechtěla, vše jsem dělala sama a jemu dopřávala jeho zájmy a kroužky. Ale nyní jsem už starší a hlavně ted nemocná a bolavá, a tak občas nějakou fyzickou pomoc potřebuji. Ale bolí mě se o ni doprošovat a cítit, jak ho to obtěžuje. Ale on přesto tvrdí, že mi pomáhá rád. Ale nechová se tak, tak jsem z toho zmatená. A moc bych ho chtěla pochopit a naučit se ho žádat o pomoc tak, aby byl u toho klidný a milý. Mohla bys mi prosím poradit, je to stejné jako s partnerem? Jestli ano, mohla bych se na něm naučit, jak se chovat k muži jako žena, než poznám nového muže. Je v tom ale asi rozdíl, pro syna není už matka na prvním místě jako pro partnera, syn má svou přítelkyni a já ji respektuji, že je pro něho na prvním místě. Ale jeho práce a zájmy a přátelé? Na kterém místě je zdravě matka pro dospělého syna? Máš Ty nějaké zkušenosti s dospělým synem, nevím, jestli ho máš, o dětech jsem tě neslyšela mluvit. Možná i to by pomohlo mnoha ženám bez partnera závislých na synovi. Děkuji a s láskou zdravím