Vztah k rodičům, tchánovi a tchýni
Ahoj lásko ♡
Moc, moc vám děkuju za návrhy témat, která chcete nakousnout. Dnešní téma je jedno z těch žádaných.
Pokud jsi přišla nově:
Určitě se podívej na videa Co se mám učit já, protože v nich najdeš své ženské výzvy a svou matici, kterou máš v hlavě a přes kterou vnímáš svět a svého partnera.
Z nich ti bude hned jasné, na čem máš pracovat a hned budeš vědět, která témata jsou přesně pro tebe!
Pokud nemáš mou KNÍŽKU Žena je láska, tak si ji pořiď.
A neprošla kurzem zdarma Žena je láska , tak se na něj určitě podívej....
DĚKUJU TI a pusť se do hledání SEBE.
Občas ti ve tvé mailové schránce ode mne něco přistane.
Což mi připomíná, aby sis nastavila - nebo požádala nějakého muže, aby ti s tím pomohl - aby ti žádný mail z mé adresy miluska@zenajelaska.cz NESPADL DO SPAMU!
Byla by ohromná škoda, kdyby ti utíkalo to, co rozdávám, protože miluju dárky a překvapení.
s láskou a díky Miluška
A dovoluj svému muži nosit tě na rukou ♥︎
Máš pocit, že by mohlo něco z toho, co tu řešíme, pomoci jiné ženě?
Tak jí pošli odkaz, sdílej, posílej dál.
Já ti za všechny zachráněné ženy DĚKUJU ♥︎
Možná je ti vše tak známé a blízké...
Možná tě tvé nitro natolik volá k návratu, že jsi připravena rovnou vstoupit do KRUHU Žena je láska ♡
KRUH ŽENA JE LÁSKA
Společenství KRUHOLÁSEK, které jdou cestou vědomého ženství ke své skutečné podstatě, pečují o sebe a užívají si cesta vědomého partnerství, pokud v něm jsou ♡
PŘIDÁŠ SE TADY:
Jestli může někdo změnit svět k lepšímu
pro nás,
pro naše partnery,
pro naše děti,
jsme to my ženy!
Dole můžeš přidat dotaz / komentář.
Děkuji za fajn video….Spíš mě ,ale zajímalo ,když ona dělá naschvály, aby syna měla jenom pro sebe a lituje se a hraje, že je nemocná a on ji přece nemůže nechat samotnou a na mě se nepta ani o mě nestojí a jen soupeři,aby ho měla pro sebe. se mnou je třeba 2 hod. týdně ,protože to máme oba složité s práci a jinak mu ona pořád vyvolává ať přijde a on už jí nedokáže říkat ne ,protože je to přece jenom jeho matka a je strašně citlivá a má jen jeho a vidím jak je u ni tak se ani neozýva.neni hodný člověk a jen manipuluje a chce nám rozbit vztah
Evičko, tak přestaň s tchýní soupeřit. Muže bych chválila, že se tak dobře stará o maminku a vztah mezi nimi neřešila. Ve videu je velmi poučné například chválit za to dobré a špatně nechat být – zkus se třeba takto začít chovat ke tchyni a uvidíš zda se situace začne změnit. S láskou, Alena, za Žena je láska
Ahoj Miluško, ahojte všechny ženy, které se nebojí sem něco napsat 🙂
Moje tchýně je fajn, usměvavá a pohodová, strašlivě do všeho dychtivá. A tak, když se přestěhovala vedle do bytu, aby nám byla blíž, jsem se radovala, jak mi pomůže…… 🙂 Tak to i Miluška doporučuje ve svém videu 🙂
No jo, ale : strašně moc chtěla žehlit. Tak jsem jí nandala prádlo, a ona ho vyžehlila naprosto vzorově. Ovšem …….některé byloo potrhané, jiné spálené…. skoro půlka prádla letěla do koše……když jsem se ptala jak doma žehlí, řekla, že si nikdy nic nežehlí … neřekla jsem nic, ona jen „promiňte“…. Tak jsem nechala vyplít zahradu (prý mívala doma zahrádku…, takže by měla mít nějakou praxi)…… Našla jsem tam jen plevel…… ostatní rostliny byly buď polámané, nebo úplně fuč 🙁 Opět … „jééé… promiňte“…..
Tak prý že poseká trávu… Opět…..co se vešlo pod sekačku, to šlo pryč…………
Vařit neumí…tak co s ní 🙂 ………Když ona by taaaak strašně chtěla pomáhat…………….?????
Řeknu Vám, dost těžký kalibr na to, abych se učila toleranci a pochopení, soucitu a kdoví čemu ještě 🙂
Ale snažím se, MILUŠKO, snažím se, FAKT 🙂 Myslím na tebe kudy chodím a snažím se to chápat tak, že mě přišla UČIT………. Začala jsem jí brát jako malé dítě. Ptá se na každou hovadinu a nic nechápe. Není nemocná, nic takového…………… Já jí jen obdivuji, že přežila s úsměvem na tváři, že si neublížila sekačkou, žehličkou, sekyrkou, pilou…a že dokázala vychovat sama 2 děti – hlavně mého úžasného a šikovného muže, a děkuju všude nahoru, že jsem já tak šikovná a bystrá…. Protože doteď mi to totiž přišlo úplně normální…………………..
(Jen pro přesnost – já jsem země, ona voda…… ) S láskou a soucitem přeji všem krásný a sluníčkový den 🙂
Majka
Děkuju Majko za tvůj komentář ♥︎ možná chce získat tvou lásku a pozornost jako malé dítě, které se snaží pracovat pro pochvalu rodičů… co jí darovat to nejcenější, co máme – svůj čas a svou pozornost? Já se vždycky divím, jaké mám o lidech úsudky předem, a když se rozmluví, tak koukám… Jsi skvělá Majko! s láskou Miluška
Supr videiko od Janičky! ? Jen tak dál. ❤ A Ty Miluško jsi úžasná, děkuji, že jsi! ?
Jako vždy, úžasné a pravdivé! ? Děkuji. ?
ahoj Miluško,
děkuji za hezké video…
Souzním…jen co když je to s tchýní jinak? Co když nemá věčně čas, nemá potřebu být s vnoučaty?
To je něco, za co jsem prostě pořád naštvaná a nedokážu se přes to přenést. Co mě učí? Říct si o pomoc? Já si raději najmu hlídací babičku, než ji prosit, aby pohlídala svoje vnoučata. Když vidím, že raději půjde na volejbal nebo do hospody…Už 4 roky jsem za to vnitřně naštvaná, vlastně i muž. Jenže ten je v práci a se svou mámu spolu nekomunikují. Tedy ano, jen když se náhodou vidí a řeknou si pár provozních slov, ale jeho máma si místo budování vztahu se svými syny pořídila 6 koček, které má místo dětí…
Já vím, soucit. Kdybych věděla, co cítí, asi bych porozuměla. Možná se nás všech dospělých bojí, možná to neumí.
Ach jo, jak přecvaknout?! 🙁
Učí mě tím, že nemám lpět na postoji, že babičky hlídají a milují svá vnoučata? Mám to přijmout a skutečně jít do akce tím, že ji nechám a zařídím se jinak, např. tou hlídačkou? Učí mě, že mám respektovat to, jak to má s mým mužem? Ono se mě to dotýká ve více oblastech (když teda pominu, že tomu nerozumím, že se někdo nezajímá o vnoučata, zejména když jsou malé ňuňací :)) – nehlídá, nemám pomoc, nekomunikuje s mužem, muž pak nepotřebuje komunikovat se mnou. Ano, tady chápu, výzva pro mě…i když rozumově chápu, že vše je tak, jak má, že jsem si svého muže vybrala, že si vnoučata vybrala svou babičku, přesto jsem v emocích…
děkuji a moc tě zdravím,
Petra
Ahoj Petro, velmi dobře vím, o čem mluvíš, má tchýně byla to stejné. Nejenže neměla zájem hlídat, ale ani svá vnoučata nepotřebovala vidět. Jenže já znala její příběh, věděla jsem, čím si v životě prošla. Ano, mohla jsem k ní přistupovat jako k sobecké a sebestředné bábě, která jen vyžaduje po druhých (zvenku to tak vypadalo), ale byla zoufalá a smutná a potřebovala jen klid. Já si řekla, že přece vychovala své děti, tak proč by měla vychovávat další děti? Co když mně se nebude chtít být hlídací babička, co když budu stejná? (a jsem téměř stejná, poňuchňám se, ale rychle zase prchám do svého klidu). Co je vlastně dobře? Babička, která ti strká nos do hrnce a stále kontroluje, co dětem vaříš, jak se o ně staráš? To já se tedy pupínkuju mít takovou tchýni 😀 Vždycky si můžeš vybrat, jak se budeš na druhého člověka dívat, je to tvůj pohled, kým se stává… přece víš, jak to funguje.
Jednej s ní tak, aby necítila, že ji potřebuješ. Nechtěj po ní hlídání, ale pozvi ji na oslavu dětských narozenin. Pořiď si paní na hlídaní. Zařiď se, jako by neměla ruce a nohy a prostě pomáhat nemohla. I to by se ti mohlo přihodit, že tvá tchýně bude potřebovat stálou pomoc… překlapni to v hlavě dřív, ať tě to pak nenutí k tomu jí pomoc odmítnout jen proto, že budeš zapšklá a budeš jí chtít vracet, co dávala ona tobě. Protože pak to budou zase vracet tvoje děti tobě… Vytvoř si s ní vztah jako s kamarádkou, pokud nechce kamarádit, tak se na tvoření vztahu prostě vykašli. A vztah její a tvého muže, jejího syna, není tvůj, ale jejich. Starej se o sebe a svůj vztah k němu, nehledej výmluvy, proč máš něco těžší kvůli tomu a onomu – máš to přesně takové, abys to zvládla, náhody neexistují. Znáš své ženské výzvy, tak postupuj 🙂 s láskou Miluška
Miluško, děkuju. Je v tom ještě ten alkohol, na který jsem citlivá…je to hlubší..tohle všechno je jenom rozumem. Myslím, že tyhle věci se nedají takhle prostě jenom srovnat hlavou. Protože to, co píšeš, hlavou chápu…a všechno, co říkáš, souzním…přesto myslím, že je třeba něco víc, než jen chápat, když to máš zaryté hluboko uvnitř. Tohle by byl tlak na sebe, bez soucitu. Ke svému příběhu…poslední dny jsem se tím trápila, proč už nejsem dál, proč se přes to své dětství nemůžu přenést. Ostatním to jde, že? Ale je tohle cesta?
Petro, já vím, že jsou věci hlubší než na úrovni rozumu, to jsou ale vždycky, duše je přece věčná a všechny problémy, které se zhmotňují ve fyzických inkarnacích, jsou hluboké. Prosím ale nepodléhej tomu, že je něco, co nemůžeš vyřešit rozumem, dostáváš se do pocitu, že nemáš nástroje a je něco, co zvládnout nemůžeš, i kdybys chtěla, dostáváš se do pocitu oběti. Věř tomu, že to, co vyplývá na povrch, je vždycky jen to, na co máš možnosti to řešit, jinak by se to nestalo – náhody přece neexistují, nepřišlo by ti něco, co nejde vyřešit nástroji, které máš k dispozici, tj. rozumem! Rozum a tělo ti skvěle slouží k tomu, abys změnila všechny své pocity – stále dokola si vědomě opakovat, jak se máš na problém dívat, až se to zautomatizuje, ty se tak začneš chovat a následně potom přejdou i špatné pocity, to je cesta přeměny pocitů a zvládnutí karmických (těch hlubokých) úkolů. s láskou Miluška ♥︎
Ale to, co doporučuješ, udělám. V podstatě už tomu tak je…“Jednej s ní tak, aby necítila, že ji potřebuješ. Nechtěj po ní hlídání, ale pozvi ji na oslavu dětských narozenin. Pořiď si paní na hlídaní.“
To když jsem si uvědomila, že můžu, tak se mi ulevilo a ožila jsem :). Můj muž ze začátku nechtěl, přece jim můžeme říct, aby hlídali a nemusíme utrácet, ale nakonec jsem zkusila ženskou komunikaci a shodli jsme se, že někdo jiný bude lepší…když se vyprdnu na nějaké „babička by měla přece hlídat ráda, ostatní to tak mají“ a zařídím se sama jinak, je uvolňující…:)
Ano , to me taky napadlo ne přímo hlídáni, ale návštěvu, oslavu a třeba to vyply ne samo..To je takove, že jeden se boji zeptat, druhý se boji , nenapadne ho nabídnout a pak už je to zvyk.
Taky vím, že nektere babičky mají dnes vic strach hlídat děti, že by to / už / nezvládly nebo chtějí jen jedno…a tak je to zase asertivní přístup? ☺
Případa mi, že budeš takový akční člověk a možná má tchyně strach, že bys ji právě moc diktovala co a jak má dělat a ona chce svůj klid ? A jinak nevím, ale někdy to jde nekomu rychleji se posouvat dal, někdy pomaleji .zrejme to jsou takove životni fáze a taky zkoušky trpělivosti..?
Jde o to, že opravdu nemá tu potřebu, jak píše Miluška. Doma má na mazlení kočky a pak chodí na sport a do hospody. Ale zásadní asi je – neznám její příběh. Nedávno zemřela její 94letá máma, se kterou žily společně v domě, i když s oddělenými byty, takže tu jsem znala, ale o dětství nevím nic. Možná bych potom něco pochopila, ale zatím si teda nedovedu představit, že bych se jí a něco ptala…asi potřebuji začít soucitem sama k sobě a svému příběhu…děkuji za komentář 🙂
Teď se potřebovalo ozvat mé vnitřní dítě ve stylu – Já jsem tady taky :). Takto to samozřejmě pořád nemám, dokážu se na to dívat i jinak…všem rozumím, jak to myslíte, a děkuji!
♥︎ vidíš, jak se ti hned po rozhodnutí ulevilo, a až to bude znovu a znovu a znovu a… tak budeš mít jen skvělé pocity a budeš jí děkovat, protože TY se posuneš! jsi skvělá! MI