Až se mrkneš na video, můžeš pokračovat článkem:

11 mylných představ o výchově dětí

Naše děti – po partnerovi největší trenéři a učitelé! A my stále máme zkreslené představy o tom, v jaké vlastně vztahu bychom s nimi měli být. Nebo ne? Tak schválně

1. Dítě se mi narodilo proto, že já jsem se k tomu rozhodl.

Základní omyl, který si myslíme. Máme pocit, že my máme tu schopnost rozhodnout, kdy se nám dítě narodí a zda vůbec (jen proto, že máme k dispozici antikoncepci). O tom, že tomu tak není, mohou vyprávět tisíce žen, které se rozhodly pro dítě a mít ho nemohou, nebo se rozhodly dítě nemít a otěhotněly. Nemá to nic společného s plánovaným rodičovstvím.

Vždy musí panovat mezi milujícími se partnery důvěra ve vyšší síly, že přesně, jak se stane, je správně a s pokorou situaci přijmout. Dítě přichází jako bonus plus partnerské lásce!

Naší poradnou prošlo mnoho žen, které dítě jeden čas ještě nechtěly, pak se rozhodly, že teď už chtějí (dost bylo psa, chci dítě!), a ono nepřichází, podstoupily tedy umělé oplodnění a s dítětem mají potíže – zdravotní, vztahové,… Proč? Každé naše rozhodnutí přináší důsledky. Pokud nenecháme věci plynout podle řádu Vesmíru, pak si to odžijeme.

Dítě si vybírá vždy nás přesně podle toho, jací jsme – přesně!

2. Co nejdříve dítě naučím, co se smí a co se nesmí, tím lépe se začlení do školky, do společenského systému.

A tak se nám narodí dítě.

Je to bytost, která je mnohem zralejší a dál, než jsme my (jinak by nefungoval vývoj), tudíž naše systémy a pravidla jsou pro něj zastaralé. Bude se jim bránit a vymykat, ať chceme nebo ne.

Naše pravidla, co se smí a co se nesmí, jsou pouze a jen naše (navíc výchovou naučená), dítě nic takového nemá.

Stále mějme na paměti, že dítě nás učí nezkostnatět a pružně reagovat na změny, boří naše pravidla a dává nám šanci uznat, že jsou zbytečná.

Co je to podřízení se? Láska přece

Povinností matky není něco dítě učit, ale do šesti let s ním být doma a dát mu pocit jistoty, zázemí a důvěry, že je milováno. Pokud to dítě nedostane, bude zoufale hledat lásku celý život a bude mít problémy se sebedůvěrou.

Společenský systém je pro naše děti vždy zastaralý, a proto pro ně špatný. Budou s ním bojovat vždy, proto stačí, aby se do něj zařadily co nejpozději.

Dejte jim kořeny!

3. Ve škole musí dítě poslouchat učitele, podřídit se systému, musím stát za učitelem.

Učitel stejně jako my, jsme pozadu za dítětem.

Správný učitel dítě podporuje, chválí a motivuje, nikdy netrestá a nenařizuje.

Vždy za každých okolností stůjte za svým dítětem, nikdy mu nedejte najevo, že názor učitele je pro vás důležitější a dáváte mu přednost, ztratíte důvěru svého dítěte a jste na začátku lhaní a podvádění.

To, co dělá dítě ve škole, není vaše věc.

Nenechte se vtáhnout do toho, že budete doma s dítětem řešit to, jak se chovalo ve škole – to není vaše věc, musí si to vyřídit učitel.

4. Povinnost rodičů je ohlídat, aby dítě mělo vše připraveno do školy, úkoly, aby bylo naučené.

Dítě se má nechat, aby se naučilo všemu samo – i zodpovědnosti. Jak se to naučí, když ji budete za něj přejímat?

Není vaše věc, zda má připraveno, zda se učí, zda má pětky či poznámky.

Čím déle budete zastupovat zodpovědnost dítěte, tím níž posléze bude muset spadnout. Musí si samo projít zkušeností, aby se něco naučilo, i špatnou zkušeností, a čím dříve, tím lépe.

Opět se nenechte vmanévrovat do situace, že vám bude vytýkáno učitelem, že dítě nemá úkoly, nemá pomůcky, ….

Není to vaše věc, ale věc učitele a žáka.

5. Dítě není zralé na všechny odpovědi, i když se ptá.

Omyl, pokud se dítě zeptá, je zralé na odpověď.

Jenže možná jednodušší, než si v prvním okamžiku myslíte.

Prostě začněte jednoduše odpovídat, nikdy si nevymýšlejte a nelžete, mluvte narovinu. Uvidíte, že často bude vašemu dítěti stačit jednoduchá odpověď.

Nikdy neříkejte svému dítěti – na to jsi ještě malý, to ti řeknu, až vyrosteš.

Už se vás na to nikdy nezeptá, ale zeptá se někoho jiného, a vy budete zoufale žebrat o jeho důvěru. Bude pryč.

6. Musím dítě chránit, aby se mu někde něco nestalo, proto já musím rozhodnout, zda ho pustím tam, kam chce jít.

Naše dítě má svou životní cestu, rozhoduje se samo, kudy chce jít, nám se to třeba nemusí líbit.

Nastavte se svým dítětem otevřenost – ptejte se na jeho kamarády, zajímejte se, co dělají a o čem si povídají, mluvte se svým dítětem o tom, co dělá, když je jinde. Pak nebudete mít strach ho kamkoliv pustit.

Ostatně své dítě nemůžete ochránit před tím, co v životě potřebuje prožít, můžete to pouze oddálit.

Pokud se vám nelíbí, kam jde, řekněte mu, proč nechcete a proč se bojíte, ale pokud se ono rozhodne, nechte ho.

7. Povinnost dítěte je mi vše sdělovat, abych měl přehled, co kde s kým dělá.

Dítě se k  nám chová tak, jak my k němu.

Pokud si najdeme čas vždy s ním strávit chvilku, pokud přijde, když umíme naslouchat, co říká, když umíme být kamarád, a jen nevychováváme, nesekýrujeme a nekritizujeme, pak nám dítě vždy rádo řekne, co dělalo. Pokud tomu tak není, je chyba ve vaší komunikaci – prostě vám to říkat nechce.

Přemýšlejte, jak se zachováte, když vám vaše dítě sdělí, že někde něco s kamarády ukradlo

8. Je důležité vždy dítěti řádně vysvětlit, proč se zachovalo špatně a jak se má chovat správně.

Je naprostý omyl myslet si, že vysvětlováním se dítě vychovává.

Pokud se dítě chová špatně, s největší pravděpodobností to vidělo u vás.

Chovejte se vy čistě, a protože to neumíme, nechme i své dítě občas se zachovat nečistě.

9. Musím být pro své dítě vzorem, nechybovat, neukazovat slabost.

Mé dítě je lepší než já, vždy.

Pokud uvidí, že máme své chyby, něco se nám nedaří, pláčeme a něco neumíme, přijme, že je to normální, že i ono může být nedokonalé.

Jinak bude celý život toužit uspět, prosadit se za každou cenu, být nejlepší, a přitom bude uvnitř velmi smutné.

10. Dítě se musí podřídit pravidlům rodičů.

Dítě se k nám narodilo a určitý čas s námi pobude. Po ten čas máme společný prostor, který sdílíme.

Každý máme jiné představy o tom, jak by to mělo vypadat.

Proč si myslíme, že my „dospělí“ máme právo, aby to bylo podle nás?

Pokud chceme, aby se dítě s námi cítilo doma, musí mít své doma, ne naše.

Mluvte o svých pravidlech – vzájemně, ale neprotlačujte je za každou cenu proti vůli druhého. I partneři se přece musí domluvit a najít kompromis.

11. Dítě má povinnost se o rodiče postarat.

Snažte se, aby vaše dítě dostalo pevné kořeny a pak také široká křídla.

Umělo se postavit na vlastní nohy a nepotřebovalo vás.

Největším štěstím rodičů je, když jsou děti samostatné.

Buďte i vy samostatní.

Tak jako k dospělým dětem nemáte vy žádné povinnosti, tak ani oni nemají žádné povinnosti k vám.

V této době sklidíte plody své tolerantní výchovy, otevřené komunikace a kamarádského vztahu.

Nevěste se na své děti, přehnaná láska k dětem v dospělosti je patologická!

V každém věku našeho dítěte máme na čem pracovat! Díky, miláčkové
S láskou vaše Miluška

P.S. Mám pro vás ebook UMÍME MILOVAT SVÉ DĚTI?

Pokud jsi přišla nově:

Určitě se podívej na videa Co se mám učit já, protože v nich najdeš své ženské výzvy a svou matici, kterou máš v hlavě a přes kterou vnímáš svět a svého partnera.

Z nich ti bude hned jasné, na čem máš pracovat a hned budeš vědět, která témata jsou přesně pro tebe!

Pokud nemáš mou KNÍŽKU Žena je láska, tak si ji pořiď.

A neprošla kurzem zdarma Žena je láska , tak se na něj určitě podívej....

DĚKUJU TI a pusť se do hledání SEBE.

Občas ti ve tvé mailové schránce ode mne něco přistane.

Což mi připomíná, aby sis nastavila - nebo požádala nějakého muže, aby ti s tím pomohl - aby ti žádný mail z mé adresy miluska@zenajelaska.cz NESPADL DO SPAMU!

Byla by ohromná škoda, kdyby ti utíkalo to, co rozdávám, protože miluju dárky a překvapení.

s láskou a díky Miluška

A dovoluj svému muži nosit tě na rukou ♥︎