DEN dětí

Ahoj lásko ♥︎

Dnes se pojď zamyslet...

⇒ Jak připravuješ dětský den, kolik energie tomu věnuješ?

⇒ Plánujete ho s partnerem společně nebo vše zařizuješ sama?

⇒ Trávíte ho jako rodina společně nebo odděleně ty s dětmi a kamarádkami a jejich dětmi?

⇒ Kolik energie jsi věnovala oslavě svátku nebo narozenin svého partnera v porovnání s dětskou oslavou?

⇒ ...

Proč se tě ptám je ti asi jasné... :-)

Ráda bych, aby sis uvědomila, jestli se tvůj partner necítí jako páté kolo u vozu.

Jestli mu prakticky dáváš to, co potřebuje, když jsi tady se mnou a jsi na cestě k důvěrnému partnerství s mužem, kterého miluješ.

♥ Jestli mu projevuješ ÚCTU, takže on ví, že je pro tebe důležitý. Že nic neuděláš bez toho, abys to s ním neprobrala, zda tě zajímá jeho názor.

♥ Jestli mu dáváš najevo, že HO POTŘEBUJEŠ. Že ti může poradit, pomoct, podpořit tě, udělat, co nezvládáš. 

♥ Jestli ví, že je pro tebe NA 1. MÍSTĚ před všemi lidmi, i před dětmi. Jestli nemá pocit, že je tvé další dítě...

Chtěla bych ti totiž připomenout, že děti sice milujeme, ale ony naším životem projdou a my bychom je měly vyhodit z hnízda a dovolit jim žít vlastní životy podle sebe.

Ten, kdo nám zůstane do smrti, je partner.

A tak pojď udělat slavnostní den nejen pro své děti, ale i pro sebe a svého partnera!

Než ti řeknu, co jsem pro nás všechny ženy - lásky vymyslela, podívej se na tohle video:


Kromě toho, že ses doufám zasmála, sis ještě víc doufám uvědomila, jak DŮLEŽITÝ JE MUŽ PRO TVÉ DÍTĚ! Má nezastupitelnou roli a dělá věci, které ty jednoduše dělat nemůžeš... 

Pojď se mnou udělat našemu partnerovi ten nejskvělejší DEN dětí, jaký kdy zažil!

Vymysli COKOLIV, co má rád a co mu udělá radost a dej mu to. Zařiď to tak, abys ho překvapila, protože si můžeš být jistá, že na DEN dětí rozhodně nečeká překvapení pro sebe.
Zařiď to tak, aby to bylo PŘEKVAPENÍ, na které nezapomene...

A při tom mu řekni:

"Tohle jsem zařídila, udělala, koupila si, koupila tobě, uvařila, přichystala,... proto, že jsi pro mě v životě tak moc důležitý. Tolik tě miluju a chci, abys se mnou byl šťastný!"

Užij si den s dětmi a mužem, kterého miluješ a on tebe ♥

A já se nemůžu dočkat, až mi napíšete první ohlasy... :-)


Pokud jsi přišla nově:

Určitě se podívej na videa Co se mám učit já, protože v nich najdeš své ženské výzvy a svou matici, kterou máš v hlavě a přes kterou vnímáš svět a svého partnera.

Z nich ti bude hned jasné, na čem máš pracovat a hned budeš vědět, která témata jsou přesně pro tebe!

Pokud nemáš mou KNÍŽKU Žena je láska, tak si ji pořiď.

A neprošla kurzem zdarma Žena je láska , tak se na něj určitě podívej....

DĚKUJU TI a pusť se do hledání SEBE.


A pokud jsi nestihla vstoupit do ženského KRUHU, pak se přidej na čekací listinu. 


Už ti neslibuju, že ti každý čtvrtek pošlu nový mail s novým ženským obsahem, budu mít spoustu práce s péčí o ženy v členské sekci KRUHU. Ale neboj, občas ti ve tvé mailové schránce ode mne něco přistane.

Což mi připomíná, aby sis nastavila - nebo požádala nějakého muže, aby ti s tím pomohl - aby ti žádný mail z mé adresy miluska@zenajelaska.cz NESPADL DO SPAMU!

Byla by ohromná škoda, kdyby ti utíkalo to, co rozdávám, protože miluju dárky a překvapení.

s láskou a díky Miluška

A dovoluj svému muži nosit tě na rukou ♥︎

P.S. a přidej se na ženskou stránku:

Žena je láska na Facebooku je TADY

 

Dole můžeš přidat dotaz / komentář.

  1. Petra napsal:

    Ahoj Miluško, uvažovala jsem ,nebylo by technicky možné mít tady nástěnku, jako máte v členských sekcích ?
    Vím, že občas někdo něco dopíše do starých videí…a zas taková SUPER žena ,abych prohlížela vše dokola nejsem 🙂 ale zajímalo by mě to ..
    Anebo jsem nějaké tlačítko přehlédla..anebo je to nějaký typ výzvy ,že najdu jen co potřebuju /potřebujeme 🙂 resp vymýšlíš jinou inovaci..:)
    Měj se hezky..a těším se na další příspěvky

    • Miluška Matoušová napsal:

      Petro, o inovaci nepřemýšlím, ale už na ní pracujeme 🙂 tady ta nástěnka posledních komentářů nejde, proto vymýšlím novou platformu, aby se nám tam lépe komunikovalo – a už se začíná rýsovat, věřím, že budete nadšené ♥︎ s láskou Miluška

  2. Liduška napsal:

    Ahojky Miluško, ahojky holky,
    mám jeden dotaz.
    Můj partner mi nedávno řekl, když jsme si povídali o našem vztahu, že „nedával“ to, že jsem dávala přednost jemu před dcerou. Že přece ona je moje krev ne on (není její otec). Že on odejde, ale ona tu bude se mnou. Co s tím? Ráda bych ho dala na první místo, ale on to nechce. Mohl by mi prosím někdo objasnit proč?
    Dcerka je přitom úplně v pohodě. Je jí 13. Je to můj andílek seslaný mi na pomoc. Je báječná, současného partnera má moc ráda a když mě vidí šťastnou je taky šťastná. Říká mi, že je doma ráda sama. Že jí tak pomáhám být samostatná a nebát se, když je sama.
    Zeptala jsem se partnera, jestli má pocit, že by dcera strádala nebo trpěla? Odpověděl, že ne. Tak jsem se zeptala, kde je tedy problém? A on odpověděl, že ona je moje dcera a proto by měla být na prvním místě ona.

    Napadlo mě, že to může být tím, že jako malý byl kvůli partnerství svých rodičů na druhém místě. Ani já to nevím.

    Děkuju ya odpověď. Krásný den všem Liduška

    • Miluška Matoušová napsal:

      Ahoj Liduško, že on něco chce nějak neznamená, že ty to tak budeš dělat 😀 Ty mu sděl, že to cítíš obráceně, že pro tebe je partner vždy na prvním místě, protože dcera odejde a bude žít svůj život a ty nechceš viset na ní a potřebovat ji. Řekni mu, jak to máš ty a že to změnit neumíš jen proto, že on to cítí jinak – jsou to jeho pocity, ne tvé, pramení z jeho vzorců, kdy se cítil zřejmě jako páté kolo u vozu a možná se tak cítil v každém vztahu a celý život. Možná ho děsí pocit, že by pro někoho mohl být na prvním místě, možná si to spojuje s přemírou zodpovědnosti a s tím, že na něj budeš klást nějaké nároky nebo požadavky. Chce to čas… Dávej mu najevo, jak je pro tebe důležitý, projevuj mu úctu, chval ho, říkej, jaký je to muž na xtou, prakticky ho naplňuj, tak se tohoto pocitu zbaví… a nebo ne 🙂 Je to jeho boj – ty máš jasno 😀 s láskou Miluška

      • Liduška napsal:

        Miluško moc děkuju za rychlou odpověď.
        Ano taky to tak vnímám jak píšeš. Dcera jednou odejde a bude mít svůj život a je to tak správně.
        No bohužel partner se rozhodl teď být sám. Miluji ho a tak jsem se dobrovolně rozhodla být mu dal přítelkyni a pracovat na sobě, jak jsi mi už psala.
        Cítím, že i on chce se mnou být, trávíme dost času spolu – návrhy na společný čas nechávám na něm, nicméně se brání myšlence opět být spolu partneři. Má z toho strach. Do ničeho ho nenutím, ale chovám se k němu jako k muži. Snažím se naplňovat jeho mužské potřeby jak nejlépe dokážu. Říkám si, že třeba už nikdy partneři nebudeme a třeba jednou zase ano. Za pokus mi to stojí. On tu možnost připustil a chce mě vidět denně, tak si myslím, že to úplně ztracené není.
        Miluško jsem moc ráda, že jsem tě objevila. Liduška

  3. Jana napsal:

    Miluško ještě pokračování…došlo mi, že se snažím moc být optimista ale kdyby bylo vše dobré, tak ti nepíši o radu. Došlo mi, že procházím zklamáním a pořád se v něm udržuji místo toho abych se do všech těch věcí co mě ted těší prostě pustila. Stále se vracím a řeším naše soužití a když se vydám a pustím se do něčeho a jde mi to a těší mě to příjde další zkouška ..asi se nesmím nechat zlákat k řešení této partnerské situace a místo toho se věnovat svým projektům a radostem. Už to po malých krůčcích dělám, ale jsme netrpělivá a občas mi přichází, že dokud se neosvobodím z těchto situací doma stejně se nepohnu z místa ani jinde v mých plánech. V těch se po malých krůčcích musím pochválit. Daří se mi a přináší radost, která doma zoufale chybí. Mockrát děkuji za přečtení těchto mých úvah a pokud ,jako osoba z venku, vidíš něco moc jasného budu moc ráda za kopanec. S díky a úctou Jana

    • Liduška napsal:

      Ahoj Jani,
      Jsem v naturelu veselá a vtipná. Když jsem se vloni seznámila se svým partnerem byla jsem sama a nic ani nikoho nehledala. Navíc on není vůbec můj typ :-D. Seznámila nás společná kamarádka a my byli kamarádi. Na začátku jsme si užívali jeden druhého. On byl odpočatý, protože marodil se zlomenými žebry a já byla zbavená tíhy podnikání, protože jsem se rozhodla skončit a nechat se zaměstnat. Měla jsem malou kavárnu. On mi chodil do kavárny pomáhat. Povídali jsme si, smáli se a byli tady a teď. Pak jsme se ale sblížili a začali lekce a dooost hustý lekce. Hrál v tom roli alkohol a jeho upřímně krutopřísná povaha :-D. Nekdy, i když tomyslí dobře, řekne něco, co druhého zraní. No a tak jsem se začala uzavírat já a on taky. A i když jsme se velice milovali začalo být mezi námi velké napětí a tančili jsme taneček chci tě – nechci tě. Dokonce se mu ozvala jeho první láska z mládí a dost intenzivně si psali. Což jsem nedávala vůbec. Dvakrát jsme se rozěšli a ani jednomu z nás z toho nebylo dobře. Ano taky potřebuje k veselosti alkohol. Nerozcházeli jsme se ve zlém, vůbec ne, ale on mi vždy řekl totéž: Potřebuju být sám. A mě to zraňovalo. A zatímco já jsem si mohla vyplakat oči, kamarádi mi vyprávěli, jak ho viděli se bavit na dikotéce a pít. Ale protože ho znám vím, že to byla jen maska. Jen pokus před tím vším utéct. Rok jsem se snažila přijít na to, co se to „kurva“ – pardon, děje a co se děje se mnou. Byla jsem ztrápená, nemohla jsem spát a i když mi tvrdil, že já za nic nemůžu, že je problém v něm, měla jsem pocit, že jako žena naprosto selhávám a jsem k ničemu.
      Když se se mnou rozešel před 3 týdny z toho samého důvodu řekl mi: Uvnitř se cítím prázdný. Nemůžu ti dát to, co bys chtěla (a toto neřekl poprvé). Mám tě moc rád a jsi pro mě důležitá a prosím tě, abys zvážila, jestli bychom mohli být přátelé a vídat se.
      Naše děti, on má 15 letého syna y já 13 letou dceru, si rozumějí jako sourozenci. Dcera má ráda jeho a syn má rád mě.
      Asi před měsícem a půl jsem objevila projekt „Žena je láska“. Koupila jsem si Miluščinu knihu a začala si to všechno uvedomovat. Rozhodla jsem se napsat mu dopis na základě Miluščiny knihy a v něm zrekapitulovat náš vztah, moje pocity a chyby, kterých jsem si vědomá. A najednou jsem žasla. Četla jsem si zpětně naší konverzaci po sms a messengeru. A najednou to tu bylo. Tím, že jsem jeho chování brala osobně jsem se uzavřela. On byl z minulého partnertství dost vyčerpaný – pracoval i 400 hodin měsíčně jen aby splnil nároky své tehdejší partnerky a ona jen brala a brala a pak ho vyčerpaného opustila s jiným mužem. A jak jsem se já uzavřela on se uzavřel taky. Přestali jsme se dotýkat jeden druhého a mít z toho radost. Na začátku jsme prostě jen byli a užívali si to. On hledal únik z toho všeho v konverzaci se svou ex, v akoholu a práci. On je Kov a já Oheň. Ale stále bylo cosi, co nás táhlo dohromady. A je to mezi námi stále. Ani jeden to nedokážeme pojmenovat, ale vídáme se téměř denně, chceme spolu být. Já se rozhodla být mu nablízku a pracovat na sobě. Uvědomila jsem si, že místo toho, abych ho vytáhla nahoru dovolila jsem jemu, aby mě stáhl k sobě dolů. Když jsem sama, hledám si činnosti, které mi dělají radost. když jsem s ním, snažím se mu dát to, co muž potřebuje. Při pohledu zpět vidím, že jsem mu to přestala dávat a dobrovolně jsem se stala ženou – rohožkou. Dělala jsem některé věci jen proto, abych ho neztratila. Možná to cítil a proto chtěl být beze mě. Teď vím, že ho neztratím. Ale musím stát pevně na svých ženských základech. A to je to, na co se zaměřuji.
      Jani, třeba ti můj příběh nějak pomůže.

      Držím ti pěsti skvělá ženo a objímám tě na dálku. Liduška

      • Jana napsal:

        Liduško, moc děkuji za tvou reakci a otevřený příběh. Taky jsme oheň a taky jsem díky Milušce a Cestě umělcově došla k tomu, že má žena se ztratila někde v překladu. Ano už několik let na tom pracuji a ted s čistým svědomím mohu říci, že si jako rohožka už nepřipadám a přestože náš příběh vypadá že to tak může být. Jediné co ve mě bylo stále silné asi pocit rodiny jako něčeho co jsme vždy milovala (z dětství ) a co v životě moc potřebuji a nechtěla jsme se jen tak vzdát. Ale v tuto chvíli to necítím jako vzdát se, ale naopak k ní vykročit. At už bude s tímto či jiným mužem. A nebo prostě nějakou dobu bude jen o třech členech. Potkala jsem muže,) který byl prostě Muž a mě došlo, že to je to co v životě chci. Nemusí to být přímo on(ikdyž to bych si moc přála) Už ted mi moc pomohl ..odhodlala jsme pro tu esenci odejít a zůstat volná a otevřená novému.
        Děkuji a přeji vám vše dobré
        Jana

  4. Jana napsal:

    Miluško, píši tady a teď. Už jsem s tebou ušla nějaký kus svého života a vím, že to co píšeš je léčivé. Potřebuji tvůj pohled na věc. Jsme ve fázi, kdy jsem si uvědomila vše co jsme dělala špatně a dostala náš vztah až sem. Pomalu si přiznávám, že manžel potřebuje k radosti alkohol a marihuanu. Cítí se stále nenaplněný. Je to tak silné, že přestože vím, že ho to samotného trápí a že si uvědomuje i to říká, že se cítí jako kluk a ne otec od dětí. Prostě jsme nás dostala do pozice, která není udržitelná. Stále se snažím prohlédnout co mě to zrcadlí, jaké zodpovědnosti se snažím vyhnout já. Došlo mi, že jsem se chtěla opřít a přitom sama nestála pevně. Stavím se na nohy a jak říkám zamilovala jsme se do života. Můj muž prožívá období uzkosti a nechuti vůbec cokoliv žít..jen být sám a klid. Ale současně ozve -li se kamarád (který má hulení) moc dobře ví co chce a kam jde. Moc krát jsem si říkala, přát mu až to došlo do stavu, že pokud si vážím sebe v tomto soužití já manžel a (alkohol a hulení) žít nemohu. Když jsem se odhodlala odejít přestal pít a hulit, ale byl v takovém smutku a neradosti ze života, že vedle něj bylo pro mne těžké udržet se v radosti. Po pár měsících je veselý, ale jen díky tomu že se opřel o své berličky. Já jsme pochopila, že rady jsou na nic že si musí dojít k rozhodnutí sám. Stále si opakuji : co je tvé ti nechávám. A přesto to není jen jeho. Vím, že mě má rád a že naše duše se prostě museli potkat. Nevidíš prosím tě z venku něco coby mi pomohlo rozklíčovat mé věci v jeho zrcadle.
    Děkuji ti moc vím, že vše směřuje k tomu pro nás všechny nejlepšímu at je to tak že s dětmi zůstaneme celá rodina, nebo půjdeme každý po svém. Vlastně už je vše dobré .. já vím:-)

    • Miluška Matoušová napsal:

      Jani, nevím, jak dlouho jsi od něj byla, když ses rozhodla odejít… mám pocit, že (pro něj) krátký čas. Samozřejmě – a ty to víš – ti zrcadlí, jak moc si vážíš sama sebe, co si necháš líbit, jen abys někoho měla, abys nebyla sama, abys zachovala rodinu, abys jemu neublížila – je to o tvém strachu být sama a o tvé malé síle, malém sebevědomí, opřít se sama o sebe. Víš, ono říct partnerovi, že mi něco ubližuju a žít v tom nechci, a poslechnout si následně jeho sliby, že už to dělat nebude, je naprosto jiný level než to řekneš, a dodáš, že jdeš a vrátíš se, až bude sám se vším srovnaný a bude vědět na 100%, že to tak chce. Je toho za vámi už tolik, všechno jste si už tisíckrát řekli, on dobře ví, co ti vadí a čím se trápíš. Pokud cítíš, že je mezi vámi láska, tak jen ta láska ho může od závislostí zachránit, a to jen tak, že o ni přijde a bude mít tak stimul ji zase získat. Proto odejdi. Ne na měsíc, ne na dva, možná na rok – rozhodni se podle toho, jak dlouho jste v tom stavu, že o tom oba víte a nic se nemění. Je naprosto lhostejné, jak dlouho budete od sebe, bude to tak dlouho, jak on se bude potřebovat léčit. Pokud je láska tak silná, tak můžete na ten okamžik návratu čekat třeba pět let – no a co? Oč jde? Trápit se a být spolu, nebo žít v naději, že až budete skutečně spolu, bude to konečně pro vás oba a vaše děti to, po čem toužíte oba dva? Víš, zbavit se závislosti je ohromně těžké, a pomoci zbavit druhého jeho závislosti vlastně nejde jinak, než že ho v ní necháš, že mu vyjádříš svou ohromnou lásku a podporu, ale současně ukážeš, jak tobě ten stav ubližuje a nemůžeš v tom žít. Zvládneš to a uvidíš, jak to bude posuvné! s láskou Miluška

      • Jana napsal:

        Miluško, mockrát děkuji za tuto upřímnou a úplně trefnou odpověď. Ano vím to a jak jsem si tak sama sobě říkala, sbírala síly. V lednu to bylo první pokus se odrazit a skočit. Ale došlo mi, že jsem z toho byla sama tak rozechvělá a než jsme stihla zařídit detaily a najít bydlení, tak jsem se jeho reakcí (když viděl že je to vážně) nechala zase vrátit a dala šanci. Jako už po několikáté. Netvrdím, že i on dělá velké pokroky a myslím, že je silná osobnost ale v takto rozehrané hře je to moc těžké ustát. Znovu se rozpil a potácel se od úzkosti k smutku a beznaději. Je to už jiné úplně…potřebovali jsme asi oba dojít k bodu že odloučení uvidíme jako cestu. Já neskákat ale prostě jen udělat další krok v klidu a srovnaná a on to vůbec připustit. Předevčírem proběhl silný a důvěrný rozhovor a mě se udělalo jasno díky všem vzkazům Vesmíru i tvého a dalších asi dvou „náhod“. Takové to jasno uvnitř. Takové co už jsme párkrát zažila a už to nejde vrátit. Ano jdu. Zatím jen do chatky do zahrádkářský kolonie, ale plním si sen žít venku v přírodě. Děkuji ti moc…každé kapitole tvé knížky děkuji. Je to tak a já to cítím ted úplně jasně. V rodině a partnerství je prostě nutná zdravá závislost. A pokud je jeden člen závislý vně na něčem dalším jsme tak vlastně všichni. Prožila jsme ted seminář zážitkové pedagogiky a tam mě dostalo, že je třeba nejprve opečovat emoce pak vztahy a pak teprve ta pointa. A já stále nechápala, proč mě nejde žít naplno. Už chápu. A mé jediné přání je žít v radosti a lehkosti. Přeji to všem…i tobě a moc. Vím, že ty to už žiješ a dáváš naději, že to lze. Pěkný večer Jana

  5. Bára napsal:

    Ahoj Miluško, kolikrát jsem si říkala, kolik toho dělám pro svého muže, že mám svého muže na prvním místě a až po dnešní lekci jsem si uvědomila, že to tak vůbec není 🙂 že jsem si to jen myslela 🙂 že je pořád se co učit 🙂 děkuji za připomenutí a krásný příklad, který mi otevřel oči 🙂 Bára

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.