Záchodové prkénko
Ahoj lásko ♥︎
Možná ses pousmála nad názvem dnešního tématu, on ale moc k smíchu není...
Já teda, když si vzpomenu, jaké malichernosti jsem v domácnosti řešila, je mi z toho trochu ouvej.
Možná jsi v tom zaseklá taky. Nejen záchodové prkénko, ale i sklenice tam, kam nepatří, nádobí mimo myčku, boty rozházené v předsíni, čaj zalitý v jiné konvici, výlet, který jsi nechtěla,...
Ve své hlavě máme matici, jak chceme vnímat svět. Ze všeho, co k nám přichází, si vybíráme jen to, co se do té naší matice hodí, aby to potvrdilo naši pravdu a naši \"skutečnost\". Vysunout se nad svou matici se zdá téměř nemožné...
Ale jedním ze způsobů, jak to udělat, jak uvidět pravdu a matici toho druhého, je naslouchat mu.
Jsem šťastná, že spolu vystupujeme ze svých vzorců, děkuju ♥︎
A dnes ti přidávám BONUS k zamyšlení: film - Moje pravda
Věci nejsou takové, jakými se na první pohled zdají býti... Velmi často jsme v zajetí svých vlastních pravd. Především pravd o tom druhém. Jaký je, co mi dělá, co by měl jinak, jak by se měl změnit. Jsme jako kolovrátky, zaseklé desky, které stále dokola v sobě i navenek omíláme tu svou pravdu.
Podívej se na příběh o ženě, která žila s \"tyranem\", co jí ubližoval. Jenže nakonec se ukázalo, že je všechno jinak... A ukázalo se to až poté, kdy přestala řešit jeho a začala se ptát na sebe. Z jakého důvodu to potřebuje ona sama? Co na tom má pochopit ona? A co má na svém postoji změnit? Čím víc omíláte jedno a to stejné, tím hlubší drážka se ve vaší desce vyryje. Čím víc pozornosti dalších lidí přitáhnete ke svému omílání stále stejného vzorce, s tím větší silou do desky tlačíte. Než stále řešit druhého, to raději neříkat nic.
Ptejte se na sebe! Proč to, co ten druhý dělá, potřebuji já sama?
Pokud jsi přišla nově:
Určitě se podívej na videa Co se mám učit já, protože v nich najdeš své ženské výzvy a svou matici, kterou máš v hlavě a přes kterou vnímáš svět a svého partnera.
Z nich ti bude hned jasné, na čem máš pracovat a hned budeš vědět, která témata jsou přesně pro tebe!
Pokud nemáš mou KNÍŽKU Žena je láska, tak si ji pořiď.
A neprošla kurzem zdarma Žena je láska , tak se na něj určitě podívej....
DĚKUJU TI a pusť se do hledání SEBE.
Občas ti ve tvé mailové schránce ode mne něco přistane.
Což mi připomíná, aby sis nastavila - nebo požádala nějakého muže, aby ti s tím pomohl - aby ti žádný mail z mé adresy miluska@zenajelaska.cz NESPADL DO SPAMU!
Byla by ohromná škoda, kdyby ti utíkalo to, co rozdávám, protože miluju dárky a překvapení.
s láskou a díky Miluška
A dovoluj svému muži nosit tě na rukou ♥︎
Máš pocit, že by mohlo něco z toho, co tu řešíme, pomoci jiné ženě?
Tak jí pošli odkaz, sdílej, posílej dál.
Já ti za všechny zachráněné ženy DĚKUJU ♥︎
Možná je ti vše tak známé a blízké...
Možná tě tvé nitro natolik volá k návratu, že jsi připravena rovnou vstoupit do KRUHU Žena je láska ♡
KRUH ŽENA JE LÁSKA
Společenství KRUHOLÁSEK, které jdou cestou vědomého ženství ke své skutečné podstatě, pečují o sebe a užívají si cesta vědomého partnerství, pokud v něm jsou ♡
PŘIDÁŠ SE TADY:
Jestli může někdo změnit svět k lepšímu
pro nás,
pro naše partnery,
pro naše děti,
jsme to my ženy!
Spousta dnešních mužů je natolik líná, že se neobtěžují u močení stát, ale moc rádi si sednou 😀 A nakonec proč ne. Ať si každý dělá, co chce. Totéž už neplatí o činčání svých bytů jenom ženami. I muži si svůj prostor rádi vyzdobí. Dnešní doba stírá rozdíly mezi muži a ženami. Nastává doba indivualit a svobody.
Ano, dnešní doba je děsivá, protože stírání mužsko-ženských rozdílů je cesta lidské společnosti do záhuby, je mi líto dětí, co budou muset řešit, protože my v zájmu individuality a svobody – jinými slovy hrdosti a ega – jsme zkazili, co jen šlo, včetně partnerských vztahů. Rozvodovost, matky samoživitelky, muži metrosexuálové, muž na mateřské a žena ve výkonné funkci,… to jsou důsledky. Já tomu neříkám svoboda, ale otroctví. Otroctví ega a lidské ješitnosti, kdy nemyslíme na nic jiného, než na osobní důležitost. Omlouvám se možná za ostrý komentář, ale vůbec se mi nelíbí, jak mluvíte o mužích jako o někom, kdo je líný, protože z toho vyplývá obrovská neúcta k partnerovi a mužům vůbec. Zaměřila bych se na sebe a na své ženství, věřím, že proto jste vstoupila do tohoto prostoru…. s láskou Miluška
Miluško zase děkuji za inspirující video, tentokrát o prkénku. Řešila jsem to dlouhé roky a dohadovala se, pořád a neustále. V mé domácnosti vyrostly nejprve dvě dcery a s nimi to bylo jednoduché – byly totiž v těchto věcech na mé straně.Teď mám ale už jedenáctý rok domácnost, kde (vlastně už) vyrostli dva synové mého muže. Dnes bydlíme společně já, muž a nejmladší syn. Zhruba před dvěma lety jsem se rozhodla věc neřešit. Prkénko si prostě sklopím, pokud zůstalo nahoře, nic nekomentuju. I v noci se nezapomenu podívat, pokud si nechci sedat rovnou na studenou mísu. Většinou ho sklápí, ale jsou už myšlenkami jinde, když odchází ze záchoda. Taky prádlo prostě po svých klukách posbírám, když chci prát. Pochopila jsem, že mi to nedělají naschvál…prostě to tak mají – no a ulevilo se mi. Můj muž je neskutečně šikovný, tolik toho zvládá a jsem šťastná, že ho mám vedle sebe.
Souzním s komentářem Mirky a uvědomila jsem si, jak moc je vzácný každý den, který s mým mužem mohu strávit a nehodlám se ten čas čímkoliv otravovovat. Děkuji za vše, co se v tomto prostředí dozvídám, děkuji Tobě Miluško. Pavla
Miluško ještě chci říct, že jsem zhruba v polovině tvé úžasné knížky, moc ti i za ni děkuji…..je to takové..cvak a jo. Naprosto s obsahem souzním a žiju ho. Pomohla mi také rozklíčovat záležitosti kolem hmoty, nechávám to být, ale už vím, že právě tím se věci rovnají. Chce to trpělivost.
A co říct na to, když mě muž po třicetiletém manželství začal nesplachovat záchod po malé straně, tak jak to dělali jeho rodiče z důvodu šetření vodou (v baráku). Potom nějaké zvednuté či nezvednuté prkýnko je docela malichernost. Jak jít na věci, které se pak objevují náhle s přibývajícím věkem. Začínám se také kontrolovat, jestli něco nedělám jako moje maminka, zda to nevadí zase mému muži. . Přeci jenom jsme každý nějak poznamenaný svými rodiči, plno věcí si neuvědomujeme.
Oli, vykašli se na rodiče, tvoř vztah podle sebe! Pokud u vás funguje komunikace, resp. pokud ty umíš svému muži sdělit, co tě trápí a s čím si nevíš rady, zda by ti v tom mohl pomoci, tak bude splachovat a rád! Třeba začne chodit na malou na zahradu, když chce šetřit s vodou, rozhodně s nějakým návrhem přijde – pokud mu ty správně sdělíš své pocity. Máš před sebou výzvu, tak nám dej vědět, jak ses s ní popasovala 🙂 s láskou Miluška
Ano ano zlatá Miluško, přesně tak. Vím to, že se sdělováním svých pocitů mám největší problém. No vždyť mám také v numerologické mřížce izolované 4 jednotky. No, snažím se a jinak v pochvalách mého muže už mám také úspěch. Uvědomila jsem si najednou, že i když jsem věci slovy nekomentovala, nekritizovala, nějak to ze mě vždy vycítil. Teď jakoby vnímá, že jsem na jeho straně a bere mě úplně jinak. Tak mám i větší chuť pracovat na sobě,
Miluško, jsem dost časově vytížená, ale jakmile mám chvilinku, hned se uchyluji k Tvým videím, která jsou pro mě pokladem. Je to fakt moc krásné, jak umíš pomáhat tolika lidem. Moc si Tě vážím, miluji Tě a děkuji!!
Olinko, děkuju ti za tvůj komentář 🙂 a velmi ti rozumím, že je ohromně těžké nedat najevo nepříjemné pocity, které v sobě člověk má. Já se naučila přistupovat k Ivanovi opravdu jako k mému dítěti (tím nemyslím, že on to tuší, mám k němu hlubokou úctu), když jsem byla naštvaná nebo smutná, tak jsem nechtěla, aby to mé děti na mně poznaly, nechtěla jsem přenášet své pocity na ně, abych je netrápila, aby nebyly smutné,… tak stejně se snažím ve vztahu s Ivanem, abych mu nedávala ani náhodou pocit, že je v čemkoliv špatný muž. Protože on chce být tím nejskvělejším pro mě, to se přece musí oceňovat a jen oceňovat… Krásně to děláš! s láskou Miluška
Děkuji Ti Miluško za odpovědi. Já jsem se také díky Tobě naučila více žít v přítomnosti, protože se teď více soustředím na to, kdy mohu chválit, kdy naslouchat a podobně. A když něco objevím k ocenění, tak mám snad z toho větší radost než on z mé pochvaly. Tak se mi to teď v té hlavě nějak přetočilo, dřív jsem jednala úplně jinak. A také vidím, co toho mám ještě před sebou. Diky, že JSI Miluško!
Milá Miluško, konečně o tom někdo mluví! Jsi opět úúúúžasná! Tolikrát jsem se divila, jak mohou ženy ničit pěkný vztah a pohodu „umanutím se“ a zaseknutím se nad takovými věcmi, jako je zvednuté čí položené záchodové prkénko. Nebo ponožky na zemi. To stejné. Snad nemám ani tolik slov pochvaly a ocenění, co pro vztahy, Miluško, děláš. Konečně si, doufám, plno lidí uvědomí, že vztah, nalezení partnera, který mě má rád a jde se mnou společnou cestou, nemohou jen tak udusávat takovými „mými pravdami“ o tom, co jak má kde být, co je správné, jak se TO má správně dělat. A Ty to umíš tak pěkně vysvětlit!!! Taky jsem se nedávno zamyslela, proč nás nikdy nebuzerují muži, že jim máme vždycky prkénko zase zvednout! PROČ? Protože nás milují a umí nás krásně tolerovat. Přesně, jak říkáš: je jim jedno, jaký koberec má v obýváku, jaké chceme záclony – chtějí, ať jsme vedle nich šťastné. Můj muž se těmto malichernostem taky vždycky divil a říkával, proč si lidé kazí pohodu? Vždyť on taky ví, jaký „probléééém“ se dovede mezi muži a ženami řešit, když ženy např. špatně mačkají zubní pastu! A víš, jaký měl k tomu postoj? Cituji: „Prostě jednou za čas jdu a tubu se zubní pastou vymačkám správně od spodku (my ženy mačkáme zásadně od středu) – a je to.“ Proto se mi s ním tak dobře žilo a jemu, moc doufám, se mnou taky. Nyní, když mi po 5 letém a velice statečném boji s rakovinou odešel, mohu vzpomínat na krásný vztah, na 35 let manželství, kde většinou vládl smích, ne na hádky a vysvětlování, co je správně (že, přece už jednou). Záchodovému prkénku zdar a Tobě, Miluško, děkuji za nás všechny, že činíš pro vztahy tolik tolik moc. Mirka P.S. A ty ponožky jsem jednoduše zvedla a hodila do koše. Klidně denně.
Moc hezký komentář. . A na tom feng stejne taky něco bude..
Já jsem si uvědomila, že i když bydlim sama a s prkynkem si tudíž mužů delat, co chci ☺zavírám většinu cely poklop. .Kdo ví proc..uklízecí maniak jinak opravdu nejsem..
Ale když jsem někde s mužem / muži, taky me to trochu štve. .stylem stokrát nic umorilo osla?
Možná je to takový barometr vztahu..když už vás on štve. .nebo celkove jste ve stresu, rozčiluji vás i maličkosti. .Když si jinak dokážete /navzájem/ dělat radost, da se to.. S tim poklopem to muze byt i takový kompromis, ať musí zvedat oba ☺a je pořádek. ? A taky jak rika klasik ☺Bolek v Dědictví – ženska má vyhodu, sedne a rozmysli se co..☺Takže na oplátku se můžeme otravovat s prkynkem , ne ?
Taak esej na téma záchodove prkénko sepsána ☺
..feng suej samozřejmě ☺
Pisu z mobilu. .
Mirko, moc děkuju ♥︎ jsi úžasnou inspirací! s láskou Miluška